Hvězdná posádka v Nottinghamu: Reportáž ze sobotního panelu The Official Red Dwarf Convention 2026

Sobota 18. července 2026 se v nottinghamském klubu The Level nesla v duchu nostalgie, humoru a nekonečných front, které fanoušci překřtili na „Frontacon“. Navzdory organizačním zmatkům se však hlavní panel dne stal nezapomenutelným zážitkem. Na pódiu se sešli Robert Llewellyn, Chris Barrie, Danny John-Jules a autor Doug Naylor, aby divákům naservírovali historky z natáčení, které za ta léta neztratily nic na své vtipnosti.

Jak se z dramatika stal robot

Panel odstartoval Robert Llewellyn, který zavzpomínal na své začátky v roce 1989. Prozradil, že jeho cesta k roli Krytona byla dosti neobvyklá – původně chtěl být dramatikem, který „nosí tvídové sako a kouří dýmku“. Napsal hru Mammon: Robot Born of Woman, a protože mu na poslední chvíli vypadl hlavní herec, musel roli robota odehrát sám. Právě tam ho objevil producent Paul Jackson. Robert také s humorem popsal evoluci Krytonovy masky: zatímco v roce 1989 trvalo líčení 5 hodin, dnešní rekord díky 3D tisku a moderním lepidlům činí 1 hodinu a 58 minut.

Společná historie a „Rimmerova vlna“

Když se k Robertovi na pódiu připojili Chris Barrie a Doug Naylor, atmosféra v sále zhoustla nostalgií. Ukázalo se, že Chris a Doug spolupracovali už v roce 1983 na volebním speciálu Jaspera Carrotta a později na legendárním pořadu Spitting Image. Doug Naylor přiznal, že když mu Jackson doporučil Chrise jako imitátora, pochyboval, zda umí skutečně hrát – o několik desetiletí později musel uznat, že se mýlil.

Diváci v sále pro herce připravili speciální překvapení v podobě „Rimmerovy mexické vlny“, kdy celé hlediště synchronizovaně předvádělo slavný Rimmerův pozdrav. Chris Barrie, dojatý tímto gestem, prohlásil, že to byla pravděpodobně nejlepší Rimmerova salva, jakou kdy viděl.

Dannyho pozdní příchod a zrod Kocoura

Danny John-Jules nezůstal nic dlužen své pověsti a na panel dorazil se svým typickým šarmem. Doug Naylor pobavil publikum historkou o Dannyho prvním konkurzu. „Byl první, koho jsme na tu roli viděli. Přišel o 38 minut později, ale vůbec o tom nevěděl,“ vzpomínal Doug. Dannyho sebevědomý nástup ve stylu „tady mě máte“ štáb okamžitě přesvědčil, že on je ten pravý Kocour. Danny sám přiznal, že inspirací pro hlas a pohyby Kocoura mu byli Richard Pryor, James Brown nebo Prince.

Autobusy, hotely a „smrtící“ smích

Herci se také podělili o útrapy z dob, kdy se natáčelo v Manchesteru. Místo létání museli často cestovat „nejlevnějším a nejhorším autobusem, jaký kdy BBC sehnala“, což Chris Barrie, jako milovník dopravy, detailně popsal. Vzpomínalo se i na hotely, ze kterých byla posádka vyhozena, a na Robertovu schopnost usnout v maskérském křesle.

Jedním z nejsilnějších momentů bylo vyprávění o tzv. „corpsing“ (nekontrolovatelném záchvatu smíchu při natáčení). Herci se shodli, že nejtěžší bylo udržet vážnou tvář při scéně s Timothy Spallem, kdy byli všichni v šoku z toho, jak bizarně v maskách vypadají. Robert také popsal technický chaos při natáčení v „přestavěném Kosmiku“, kde se scénář přepisoval v reálném čase přímo na čtecím zařízení před jejich očima.

Hudební finále

Panel nemohl skončit jinak než hudební vložkou. Na žádost fanoušků Danny John-Jules, doprovázený celým sálem, zazpíval úryvek z kultovního hitu „Tongue Tied“. Navzdory organizačním nedostatkům celého conu tento panel dokázal, že pouto mezi posádkou Červeného trpaslíka a jejich fanoušky zůstává i po čtyřech desetiletích neuvěřitelně silné.

Více reportáží najdete v sérii článků na našem webu. Všechny fotografie si můžete prohlédnout na našem Facebookovém profilu.

Na co byste se posádky Červeného trpaslíka zeptali, kdybyste měli příležitost? Dejte nám vědět na našich komunikačních kanálech!

🚀 web 🚀 facebook 🚀 instagram 🚀 discord 🚀 trpaslicon 🚀

Comments are closed.