Vyvolený

Kari sem, kari tam, všude kam se podívám

Lister ležel na palandě a listoval svým oblíbeným sportovním magazínem s obrázkem Jima Bexleyho Úprka na obálce (v rohu obálky bylo černým fixem načmáráno „Dejvovi Jim B.“ hned vedle skvrny od kari), když se s typickým zasyčením otevřely dveře a do kajuty vešla Kochanská. Dejv zvedl oči od časopisu jen proto, aby mu spadla brada až na zem. Navigační důstojnice Kristina Kochanská totiž na sobě neměla nic jiného než bílý ručník a úsměv jak z výherního automatu

„Teď mi to udělej, ty nadrženej bejku.“ řekla a ručník následoval Listerovu bradu.

„N-nemůžu,“ vykoktal ze sebe. „Jdu s Krytonem skládat cejchy.“ Kochanská na něj zaraženě hleděla.

„Jaké cejchy myslíš?“ zeptala se nakonec.

„Ty pěkný bavlněný se vzorkem.“ odpověděl Lister a utřel si sliny z brady.

„Ty s proužkem nebo se zelenýma kostkama?“

„S těmi kostkami.“ Kochanská smutně pohladila všechny ty své ducaté části.

„Dovolil mi je dávat na hromádky, chápeš? Jen my dva a pěkný komíny.“ Krissie chápavě přikývla a položila Dejvovi ruce na ramena.

„Rozumím, pane Dejvide.“ řekla, mírně s ním zatřásla a naklonila se blíže.

„Pane Dejvide.“ zopakovala, opět s Listerem mírně zatřásla a naklonila se ještě blíže. Špičkami nosů se navzájem dotýkali.

‚Jeden polibek neuškodí.‘ pomyslel si Dejv, zavřel oči a s vidinou komínků zeleně kostkovaného bavlněného povlečení Kochanskou políbil. Chutnala lehce po gumě.

Dejv otevřel víčka a probudil se. Zíral do očí Krytonovi.

Kryton se bleskově napřímil, zatímco Listerovi se na tváři objevil stejný výraz jako tehdy, když mu odsáli osobnost.

„Nemůžu říct, že mě to zas tak moc šokuje…“ ozval se ode dveří Rimmerův povýšenecký hlas. „Ty přeřízneš cokoliv, viď?!“ nevěřícně zakroutil hlavou.

„Za tohle půjdeš do hlášení, panoši!“ Rimmer vytáhnul z kapsy imaginární blok, naslinil imaginární tužku a pustil se do imaginárního psaní imaginárního hlášení.

„Lister D. třetí technik,“ odříkával nahlas, „Přestupek: ruší nadřízeného důstojníka líbáním sanitárního droida, určeného k mytí záchodů.“ Krytonovi z uší vyšly dva tenké pramínky kouře. Rimmer zaklapl imaginární blok, otočil se na patě a za pobrukování pochodové hudby opustil ubikace. Lister si utřel ústa a nakopl Krytona, který s sebou cukal jako epileptik zasažený elektrickým proudem.

„Cos potřeboval, Krytone?“ zeptal se nakonec androida, jenž dostal svůj panický třas pod kontrolu.

„Přišel jsem vás vzbudit, pane Listere, protože jsme narazili na velice zajímavou planetu.“ vysvětloval Kryton, zatímco Lister procházel svou „oživovací“ procedurou – na ex vypil sklenici studené omáčky vindaloo, dvakrát se poplácal po tvářích a z plechovky od piva vyklepl nedopalek od cigarety, který si zapálil o Krytona rozžehnutou zápalkou.

„Jde o pouštní planetu, kde probíhají časté bouře.“

„No a co je na ní tak zajmavýho?“ zeptal se Liser, když vykašlal plíce.

„No, pane, na to, že jde o pouštní planetu je na ní až podezřele málo písku.“ Dejv se zarazil.

„A co tam teda je?“

Zapomenutý vajgl se propaloval Listerovou košilí, zatímco ten nevěřícně hleděl na monitor v řídicí místnosti Kosmika.

„Kari?“

„Ano, pane. Celá planeta je jeden velký indický bufet pane.“ odpověděl Kryton spokojeně.

„Je to tak, ovzduší je tam ostřejší, než pohled Karla Lagerfelda.“ připojil se od řídící konzoly k debatě Kocour.

„Naposledy jsem měl takhle stažený nozdry, když jsme do biochemickýho odpadu házeli tvoje lunárky.“ pokračoval, zatímco upřeně hleděl z kokpitu a dával pozor, aby nenarazili do planety. Lister obrátil oči vzhůru a věnoval svou plnou pozornost Krytonovi.

„Jak je něco takovýho možný, Kryťáku?“ zeptal se androida.

„To netuším, pane.“ odvětil Kryton. „Vesmír ukrývá ve svých hlubinách mnohá překvapení.“

„Krytone,“ ozval se Rimmer, který měl dojem, že už dlouho nic neřekl, „přestaň být tajemný jako moderátor pořadu Věřte Nevěřte, a raději nám řekni nějaké užitečné informace, ty přerostlá zámecká ozdobo.“

Ty hnusný podrazácký slizoune proběhlo Krytonovi hlavou, ale nahlas řekl jen ‚Ano pane‘ a obrátil svůj pohled k navikompu. A oči mu vypadly z důlků. Doslova

„Co se děje, Kryťáčku?“ zeptal se starostlivě Lister, když pomohl Krytonovi pochytat a nasadit obě jeho oči.

„P-pane… Na planetě jsme zachytili známky života.“

„Ufouni!“ téměř vybuchlo z Rimmera. Lister si se zaúpěním sevřel hlavu v dlaních.

„Však my z nich ten toaletní papír vyrazíme.“ pronesl skoro až slavnostně Arnold.

„Do kosmu…“ ozvalo se tlumeně zpoza Listerových dlaní.

„Možná tě konečně odvezou na tvoji domovskou planetu.“ pronesl posměšně Kocour.

„To asi nebude tak jednoduché.“ srazil Rimmerův úsměv Kryton.

„Nejsou to totiž žádní mimozemšťani, ale lidé.“

Dejv, Kryton a Rimmer zírali na monitor před sebou. Kocour zíral na planetu před sebou.

Záznam z povrchu ukazoval skupinku humanoidních tvorů, jejíchž kůže měla žluto-zelenou barvu dětského průjmu, kteří se pohybovali v chatrně vyhlížejícím tábořišti. Jejich oblečení se skládalo z hadrů omotaných kolem těla.

„No fůj!“ ohrnul Kocour nos, když jeho pohled sklouzl z nehybné planety na drobný monitor uprostřed řídící konzoly.

„Copak ti nýmandi nikdy neslyšeli o barvách? V takovémhle oblečení bych se styděl i vyválet v močůvce.“

„Raději se věnuj řízení, ty tupá kočičí nádhero.“ okřikl jej Rimmer a dál upřeně pozoroval monitor.

„Co je to támhle na tý stěně?“ ukázal najednou Lister na monitor.

„Dejte mi vteřinku, pane.“ Krytonovy prsty se roztančily po klávesnici a během pár vteřin byl na displeji zvětšený detail.

„Mimozemská abeceda!“ nevzdával se Rimmer.

„Mimozemskej hidiot.“ zakroutil Lister nevěřícně hlavou. Krytonovy prsty se opět rozeběhly po klávesnici a netrvalo dlouho, než se na monitoru objevil zrekonstruovaný nápis ‚Žlutý Obr‘.

„Jde o jméno nákladní lodi Indické Potravinářské Společnosti 25. století.“ vysvětloval Kryton, když se posádka sesedla kolem stolu ve společenské místnosti.

„Zatímco Pepsi a Coca Cola ukončily líté boje o zákazníky v oblasti nealkoholických nápojů, potravinářský průmysl stále zažíval válečný stav. Jedna z největších Indických společností Mahashian Di Hatti spojila své síly s konkurenční Everest Spices a společně vytvořily odvážnou reklamní kampaň, kdy měly být vybrané planety terraformovány, nebo jak sami říkali curryformovány, jako ráj pro kariholiky. Naneštěstí pro všechny milovníky kuřecího vindaloo byla první curryformovací loď napadena konkurenční letkou Spojených Indických Maloobchodníků, vedenou piloty společnosti Salesh Food. Po krátkém, ale urputném boji byla nakonec poškozená loď pohlcena nově vytvořenou červí dírou a nikdo už o ní neslyšel.“

„Takže plán je jasnej.“ bouchl Lister odhodlaně pěstí do stolu. „Vystřelíme všechny přebytečný zásoby do vesmíru a naplníme Kosmikovi břicho pořádnou dávkou indickejch lahůdek.“

Proroctví

Když se uklidnila kořeněná smršť způsobená Kosmikovými tryskami, sestoupila posádka do slunečného dne. Lister se zhluboka nadechl nosem a po tváři se mu rozlil spokojený úsměv. Jakoby odnikud se mu v ruce objevila plechovka eXXXtra silného Ležáku a ticho pouštního vzduchu porušilo známé „tsk pssss“ unikajícího CO2. Listerovi tak důvěrně známý zvuk posloužil zároveň jako signál pro domorodce, kteří se jako duchové vynořili z hlubin koření a v rukou třímali dlouhé oštěpy zakončené nebezpečně vyhlížejícími lžícemi. Rimmerovi se roztřásla brada.

„Vzdáváme se! Dobrý den! Děkujeme za zajetí!“ vyhrkl o překot, zatímco zvedl ruce vzhůru, zároveň se uklonil a ještě se pokoušel nejbližšímu Currymanovi potřást rukou.

„Teda kamaráde, ty seš takovej poseroutka, že bys měl nosit hnědou uniformu.“ zakroutil nevěřícně hlavou Kocour, zatímco si prohlížel svůj odraz v nejbližší naleštěné lžíci.

„Je lepší žít hodinu jako tygr než celý život jako červ.“ pronesl ještě, zatímco si upravoval svůj účes.

„Jo? A kdo kdy viděl předložku z červí kůže?“ procedil koutkem úst Rimmer, jehož tělo svíralo úhel 90 stupňů. Lister si krknul, aby přerušil slibně se rozvíjející hádku a poté ze sebe s odporem a sebezapřením vypustil následující větu.

„Odveďte nás ke svýmu veliteli.“ Od zbytku posádky Červeného Trpaslíka zaslechl jen odmítavé a znechucené zamručení. A vůbec se jim nedivil.

Na trůně z kuřecích kostí seděl stařec s plnovousem barvy Hitlerovy uniformy.

„Fíha! To vypadá asi tak pohodlně, jak silonový spoďáry pod koženejma kalhotama.“ zatvářil se znechuceně Kocour. I Listerovi se mírně sevřely půlky při představě, že by měl usednout na smrdutý trůn. Rimmer byl stále sevřený celý pod úhlem devadesáti stupňů, což z jeho chůze dělalo vystoupení hodné Bohů a Kryton si musel provést částečnou softwareovou lobotomii, protože jeho uklízecí program řval na poplach od chvíle, co přistáli.

„Kdo jste, cizinci z hvězd.“ promluvil stařec chraptivým hlasem připomínajícím spíše šum kari ve větru než lidský hlas. Lister splácl další prázdnou plechovku Ležáku o své čelo a zahodil ji za sebe.

„Já jsem Tagra Dall, vyslanec vindalooského impéria.“ pronesl majestátním hlasem a říhnul si. Listerův dech narazil do starce s razancí Shinkanzenu. Do očí mu vhrkly slzy, což byla celkem přirozená reakce, padl na kolena (i to se stávalo obětem Listerova dechu) vztáhl ruce k nebesům a prohlásil: „Sláva!! Vyvolený je mezi námi!“

Ačkoliv Listerovy říhance byly proslaveny svou silou tato reakce byla opravdu nečekaná.

Lister se snažil nějak uvelebit na nepohodlném a smradlavém trůnu. Jasně, kuřecí kosti jej píchaly do zadku, mastnota mu kapala za krk, ale ta vůně kari… To byla vůně domova. Spokojeně se usmál. Kocour okupoval kuchyni, kde se mu servírovalo jedno kuře vindaloo za druhým. Kryton se mírně třásl potlačovanou touhou uklízet po Listerově pravé straně a Rimmer se třásl znechucením po jeho levé straně.

„Vyvolený.“ drtil hologram tiše mezi zuby. „Tohle smrduté hovádko boží, co přečetlo maximálně Krtečka je vyvolený.“ I když už byl dávno mrtvý, hrozilo mu, že ho trefí šlak.

Lister se pro sebe pousmál. Tohle za ty kuřecí kosti v zadku stálo.

„Tak si to zopakujeme.“ prohlásil Vyvolený Pojídač Kari směrem k starci, jenž stál naproti němu. Ten jen kývnul a pustil se do Přednesu. Dejv mu v tom sice chtěl zabránit, ale starci to očividně přinášelo radost a upřímně, moc možností k přednesu tady neměl. Vyvolený se objeví jen jednou za život.

„V dobách, kdy kari pouště bylo ještě mladé a ostré jako kuře vindaloo, přiřítila se na náš lid pohroma horší než pizza s ananasem! I zjevil se mocný Quejgaarský válečník (při téhle části Rimmerův obličej vždycky zbrázdil škleb zadostiučinění) který jal se náš lid drtiti, pod svými mocnými pařáty zla! Již tehdy zjevil se bojovník s kůží barvy kari a dechem mocnějším než svit pouštního slunce, jenž za pomoci tajemného lektvaru zbavil náš lid Quejgaarské hrozby. A stojí psáno na svitku z kuřecí kůže, že až bude národu našemu nejhůře, až rýže basmati ztvrdne na kámen a mléko kokosové promění se v psí, tehdy zjeví se nový vyvolený, který život nasadí a lid Mahasiandihati od hrozby osvobodí. A za to, budiž mu přáno vlády nad královstvím a ruka dcery nejkrásnější z lidu jeho.“ stařec ukončil přednes a vůkol se rozlehl bouřlivý potlesk. Když Lister poprvé slyšel tu část o dceři nejkrásnější, vybavila se mu jeho gelfí žena. Jenže dívka, kterou mu představili, byla neuvěřitelně sexy. Tedy aspoň její tělo, protože tvář byla ukryta za vrstvou ochranného závoje, aby pouštní větry neobrousily její krásu do ztracena.

„Děkuji, Starče.“ prohlásil Lister majestátně.“Nyní se vzdalte, bych se mohl se svými poradci… poradit.“ zakončil lehce kostrbatě.

„Poradci.“ odplivnul si hologram tiše, ale zároveň se Listerovi patolízalsky uklonil.

Když Mahasiandihatiovci opustili jeskyni Lister sesedl z trůnu a obrátil se ke Krytonovi.

„Takže, plán je jasnej.“ promnul si ruce. „Vyrabujeme kuchyni a mizíme.“

„Ale pane,“ začal Kryton.“Tento plán je amorální, zbabělý a podrazácký. Vykazuje všechny znaky rukopisu pana Rimmera.“ Arnold nejdříve zrudnul jako Trpaslík, ale nakonec musel jen souhlasně pokývat hlavou.

„Já vím, Kryťáčku, ale co jinýho máme dělat? Jedinej magickej lektvar, kterej zvládnu ukuchtit, je marihuanovej gin. A i když je to fakt síla tak v téhle situaci nám asi moc prospěšněj nebude.“

„Rozumím pane, ale co kdybychom aspoň zhodnotili hrozbu?“

„Máš na mysli vojenský průzkum?“ ožil (obrazně řečeno) Rimmer

„Ano, pane.“ odsouhlasil Kryton.

„Vydám se na průzkum lokace Quejgaarského válečníka. Jakožto android jsem postradatelný a pan Lister, i když už není poslední žijící člověk, je pořád Vyvolený.“ Rimmerovi se ten plán líbil, žádné riziko pro něj. Ale další Krytonova slova mu smazala úsměv z tváře.

„A vy, jakožto expert na Quejgaarské válečníky, půjdete se mnou.“

„Kryťáčku, kamaráde, to je skvělý a výborný plán, má jen jednu drobnou vadu…“

„Nikoliv, pane. Vaši vrozenou zbabělost jsem vzal v potaz.“ pronesl Kryton a za pomoci silného magnetu si připoutal Rimmerovu světelnou včelku k ruce.

„To je tak… nedůstojné!“ prohlásil vztekle Rimmer, který vypadal jako nepovedený fotoshop.

Vyvrcholení

Asi po hodině byli oba zpátky. Kocour se zrovna labužnicky rozvaloval na něčem, co vzdáleně připomínalo gauč, a labužnicky popíjel sklenici kokosového mléka. Poté si labužnicky olízal ruce, stočil se do klubíčka a usnul.

„Tak, co jste zjistili?“ zeptal se lehce nepřítomně Lister, zatímco pozoroval svou budoucí nevěstu v zajetí břišního tance.

„Nechutné.“ okomentoval to závistivě Rimmer. „Je tak… nepřirozená.“ řekl, zatímco mu z brady kapaly holografické sliny.

„Hele!“ ohradil se Lister. „Bacha na jazyk, mluvíš o budoucí paní Listerový. A to, že ji před použitím nemusím nafouknout je naopak hodně přirozený.“

„No, pane, dovoluji si jen připomenout, že pokud neporazíte Quejgaarského válečníka, tak žádná svatba nebude.“ To Listerovi trochu zakalilo jinak růžovou budoucnost, ale tanec jeho budoucí ženy dokázal rozptýlit jakékoliv mraky.

„To máš pravdu, Krytone.“ souhlasil po chvíli zamyšleně. „Co jste nakonec zjistili?“

„Inu, zjistili jsme to, že panu Rimmerovi se rozklepou kolena rychleji, než vy vyžunknete plechovku piva, a že je ho válečný pokřik je – Maminko, já už budu hodný.“

Vzteklý Rimmer se pokoušel androida nakopnout, ale jeho noha z měkkého světla prošla skrz. Kryton si jej nevšímal a pokračoval.

„Také jsme zjistili, že onen Quejgaarský válečník je jakýsi tvor vzniklý spojením kuřete a ačkoliv to zní neuvěřitelně, kari. Je vysoce pravděpodobné, že Žlutý Obr měl na své palubě stroj na manipulaci s DNA, který se při nehodě poškodil.“

„Ale tímhle vším už jsme si prošli, ne?“ zeptal se Lister.

„Ano, pane, a to nám dává nespornou výhodu.“ odpověděl Kryton a spolu s Listerem se na sebe vědoucně usmáli.

„Jakou? Že víme, jak tomu zdrhnout?“ ozval se nechápavě kapitán Žluté Spodky.

„A také to vysvětluje, proč měl váš dech takovou… sílu na místní.“ pokračoval Kryton.

„Takže stačí jen sejmout karimonstrum a budu si žít šťastně v zemi zaslíbený.“ prohlásil Lister vítězoslavně.

„Jak je možný, že bojuju se stejným svinstvem už potřetí?“ pronesl zamyšleně Dejv.

„Myslíte tehdy, jak vás napadl ten šamanský kebab po ďábelsku?“ zeptal se Kryton.

„Nebo když nás po DNA lodi prohánělo tvé skopové vindaloo?“ přisadil si Rimmer.

„Tehdy to byl předkrm a hlavní chod,“ pootevřel Kocour jedno oko. „Teď už je to jen zákusek.“ dokončil a začal tiše chrápat.

„Pane,“ osmělil se Kryton, když s Listerem osaměli.

„Ano Krytone?“

„Opravdu zde plánujete zůstat?“ položil mechanoid otázku, která se mu již drahnou dobu proháněla obvody.

„Ach Kryťáčku.“ povzdechl si Dejv. „Je mi už skoro pětatřicet. Je načase, abych pomýšlel na důchod.“ podíval se androidovi do očí, které začaly lehce jiskřit, jak se plnily slzami.

„Lidská rasa žije,“ pokračoval Lister. „Její osud už není jen v mých varlatech.“

„A co Kochanská?“ zeptal se Kryton poněkud zoufale. Dejvovi se v mysli objevil úsměv jak z výherního automatu.

„Promiň kamaráde, ale už jsem se rozhodl. A navíc, tady se pro sanitárního droida rozhodně práce najde. Nikdo neříká, že mně tu musíte nechat a odletět.“ Kryton padl na kolena a štěstím bez sebe objal Listerovy nohy.

„Vy jste v pravdě vyvolený.“ dostal ze sebe Kryton, než mu slzné kanálky vyzkratovaly motorické funkce.

Cesta k jeskyni Quejgaarského válečníka probíhala v tichosti. Kryton a Lister se sice rozhodli zůstat, ale Kocour, výtečné kuchyni navzdory, odmítal trávit svůj život v bezbarevném světě. Rimmer také protestoval, protože jeho existence se tím stávala bezpředmětná a hrozilo mu vypnutí, takže se rozhodl, že odletí s Kocourem. Což zase vyvolalo odpor z jeho strany. Vypadalo to, že Hoši z Trpaslíka jsou na své poslední spanilé jízdě.

„Takže plán je jasný,“ zahájil Kryton poslední válečnou poradu (Rimmer totiž prohlásil, že bez válečné porady se boje účastnit nebude).

„Pan Rimmer bude návnada.“

„Protestuji!“ vyhrkl Arnold obratem, ale nikdo mu nevěnoval pozornost.

„Pan Lister vhodí šestipivo Quejgaarskému válečníkovi do chřtánu a my s panem Kocourem použijeme svoje bazukoidy a ukončíme jeho nepřirozenou kariexistenci.“ Ozvalo se srkání následované zvukem drceného plechu a všechny oči se stočily na Listera, který za sebe právě odhodil poslední prázdnou plechovku eXXXtra silného Ležáku.

„Co na mě tak vejráte? Dyť dobře víte, že nejlíp vážu, když jsem líznatej.“

„Jo?!?“ zařval vztekle Rimmer, až se jeho hlas odrážel od ústí jeskyně. „A čím chceš vážet, ty kosmopako, když si to všechno vypil!?!“

„To nebyly zásoby na cestu?“ zeptal se přihlouple Lister. Rimmer se už už nadechoval k odpovědi, ale jeho triádu přerušilo kohoutí zakokrhání. Tedy pokud by ten kohout měřil aspoň tři metry na výšku a byl řádně nasraný.

„Jsme vyřízení!“ zavyl držitel Bronzového Diplomu za Plavání a jal se rukami vyhrabovat díru, do které by se schoval. Nutno uznat, že jako hologramu na měkké světlo se mu to moc nedařilo.

„Tak takhle vypadá předložka z červí kůže.“ odfrkl si pohrdlivě Kocour a zároveň s Krytonem nabil bazukoid. A bylo na čase. Z jeskyně vyšel Quejgaarský válečník.

Monstrum měřilo skoro pět metrů. Vypadalo jako obrovské oškubané kuře, což bylo mnohem hrozivější, než by se zdálo. Půlmetrové drápy zakončující pařáty trhaly skálu na kusy, nebezpečně vyhlížející zobák se leskl na slunci a namísto křídel měl Quejgaarský válečník dinosauří pařáty, pro které by T-Rex zabil vlastní matku. Jedno nemrkající slepičí oko se upřelo na donedávna posledního žijícího člověka.

‚No tak to jsem vážně zeslonil.‘ pomyslel si Lister těsně předtím, než Kocour s Krytonem zahájili palbu.

Zatímco Kryton se kryl za skalním výběžkem a cíleně odstřeloval Qujegaarského válečníka, Kocour využíval své hbitosti. Poskakoval a uhýbal před smrtícím zobákem jako opička na gumičce a zasypával kuřecí monstrum laserovými střelami ze všech stran. Ale na Quejgaarského válečníka to nemělo vliv. Krytonovi se podařilo rozstřelit velké slepičí oko, ale to během pár chvil dorostlo zase zpět. A stejně tak kusy masa, které postupně odkrajovali za pomoci bazukoidů společně s Kocourem, dorůstaly zpátky. Bylo to beznadějné, to bylo Krytonovi jasné. Navzdory své obratnosti se Kocour za chvíli unaví, pan Rimmer (Kryton se ohlédl po maličké holografické tečce, která vysokou rychlostí mizela za obzorem) je pan Rimmer a pan Dejvid… Krytonovi málem vypadly oči z důlků.

Lister stál a nehýbal se. Nevěděl, co má dělat. Svou vlastní hloupostí odsoudil své nejbližší, a Rimmera, ke smrti. Sen o zemi zaslíbené se rozplynul. Kuřecí zobák se bleskově snesl k zemi, a i když se Kocourovi podařilo na poslední chvíli vyhnout, zakopnul o kus skály ukrytý v písku a rozplácl se v prachu pouště. Kryton zpoza skaliska zahájil krycí palbu, která přiměla Quejgaarského válečníka k ústupu. Ten ale jedním pařátem utrhnul kus skály a mrštil ji po neobratném mechanoidovi. Palba utichla a Krytonova hlava zasáhla Listera do břicha. Uvnitř něco zabublalo a Lister se ošklivě usmál.

„To není útěk, ale taktický ústup. To není útěk, ale taktický ústup.“ opakoval si v duchu Rimmer, zatímco zdrhal směrem ke Kosmiku.

„Hej, ty voškubaná kuřecí nádhero.“ zařval Dejv na Quejgaarského válečníka, který se zrovna chystal sezobnout omráčeného Kocoura. Nemrkající pohled se na něj upřel celou svou vahou.

„Co si vo sobě sakra myslíš?“ pokračoval Lister, zatímco jej Quejgaar zaraženě pozoroval. Tohle ještě nezažil.

„Seš jen vobyčejnej zákusek, rozumíš? Žádnej hlavní chod, jen zákusek!“ vyřvával opilý Lister a mával před sebou zamítavě rukou.

„A věř mi kámo, že hezčí ksichty už jsem viděl i na sjezdu Republíkánů. A to je nějaký vobludárium.“ Quejgaarského válečníka už ten ukřičený prcek přestával bavit, a tak se připravil k jeho sezobnutí.

„Ale tady končíš, rozumíš?“ zařval ještě Lister a říhnul si.

Nebyl to jen obyčejný říh, ale prapůvodní ŘÍH. Zvuk, který se vydral z Listerových hlubin, byl původním ŘÍHEM, který ze sebe vydal Bůh, když sedmý den odpočíval. Byla to esence všech říhanců z celého multiversa, které kdy byly vypuštěny. Napříč omnizónou si všichni Listerové z různých vesmírů říhnuli, aby se jejich společný říh vydral z Listerových hlubin a naplno zasáhl Quejgaarského válečníka… Listerovi se vybavil obličej Ronalda Laceyho v Dobyvatelích ztracené archy, protože Quejgaarský válečník dopadl naprosto stejně. Pod náporem Listerova ŘÍHANCE se roztekl na obrovskou louži omáčky vindaloo, která se pomalu vsakovala do pouštního kari. Dejv se rozhlédl kolem sebe, podíval se na Krytonovu hlavu, která na něj vítězoslavně mrkla a omdlel.

A pak už to šlo víceméně ráz na ráz. Pár týdnů zabrala rekonstrukce Krytona (který Listerovi do všeho velice aktivně kecal, takže mu Dejv na chvíli musel vypnout řečovou jednotku) a ten čas využil k rekonvalescenci i Kocour. Rimmerovi se mezitím podařilo oběhnout celou planetu, a když po dvou týdnech dorazil zpět k ležení Mahasiandihatiovců tvářil se nejen nadmíru vyčerpaně, ale i překvapeně.

„No, ehm, já, hmm, běžel jsem pro pomoc, ale cestou jsem trochu zabloudil.“ pronesl nakonec jen lehce zahanbeně. Ani Mahasiandihatiovci nezaháleli, a když zrovna neopečovávali svého Vyvoleného, připravovali se na největší karisvatbu v dějinách vesmíru.

Lister se sice po předešlých manželských zkušenostech trochu děsil tajemství ukrytého za závojem, ale když stařec pronesl „A nyní můžete s nevěstou zakousnout šamanský kebab po ďábelsku.“ odhalil závoj tvář, pro kterou by tisíce mužů vyplulo do boje. 

No dobře, ale minimálně dvě lodě by se o ni porvaly.

A tak nadešla svatební noc. Kocour, Kryton a Rimmer trávili poslední společný večer u ohně a vzpomínali na společně prožité roky. Kryton během toho do své paměti stahoval údaje ze Žlutého Obra, Kocour omezil své urážky Rimmera jen na každou třetí větu, a dokonce i nozdry jako velkej oblouk měly v koutku oka hologramovou slzu. Byl to konec jedné éry…

Lister si připadal jako v nebi. Vůně kari se mísila z vůní poddajného ženského těla. Rty jeho manželky byly snad úplně všude a ke spokojenosti mu nechyběla ani plechovka Ležáku, kterou svíral v jedné ruce.

„Můj drahý Vyvolený,“ promluvila najednou jeho žena (jejíž jméno by si konečně měl zapamatovat),“je na čase, abychom se přičinili o zachování Mahasiandihatiovského lidu.“

„Jo bejby!“ zavyl nadržený Lister. „Pojďmě zachovávat!“ Dívka se na něj laškovně usmála, postavila se nad něj a odhodila sukni.

Stahování souboru bylo zakončeno cinknutím.

„Oh božíčku.“ vyjekl Kryton a vyděšeně se podíval na své dva společníky.

„Asi bychom se měli připravit ke spěšnému odletu.“ Tmu ozářenou ohni proříznul výkřik hrůzy.

Lister tryskem mířil ke Kosmiku. Od pasu dolů byl nahý a mezi nohami mu plandalo scvrklé přirození. Vůbec ho to netrápilo. U jednoho z ohňů spatřil tři známé postavy.

„ZMĚNA PLÁNU!!“ Vykřikl. „MIZÍME!!!“ A sám následoval svého pokynu a zmizel v hlubinách Kosmiku.

Malá zelená loď plula hlubokým vesmírem a Lister seděl (již v kalhotách) v pilotním křesle, upřeně pozoroval temnotu před sebou a svíral řízení tak, až mu zbělely klouby. Čelo se mu perlilo potem.

„Co se stalo, kámo?“ vyzvídal Kocour, zatímco si příruční žehličkou přežehloval klopy saka. Lister mlčel.

„Snad bych mohl já, pane?“ osmělil se Kryton a Dejv jen trhaně kývnul hlavou.

„Tak tedy zapínám přednáškový mód: Nehoda Žlutého Obra se neobešla bez obětí. Přežilo jen pár jedinců a ani ti nebyli v perfektní kondici. Naštěstí měli na lodi přístroj pro manipulaci s DNA, ale bohužel po nehodě se nezachovaly ty správné genetické vzorce, takže pracovali s tím, co měli k dispozici. Během prvních pokusů vytvořili monstrum, které jsme měli tu čest poznat jako Quejgaarského válečníka.“ Rimmer trochu zvadnul v křesle, ale Krytonův výklad nepřerušoval.

„Nakonec se jim podařilo jakž takž zachovat základní lidské rysy a vlastnosti, ale došlo k několika nezvratným změnám po fyzické stránce. Především v oblastí genitálií.“ Od řídicího panelu se ozvalo tiché vyděšené skučení a Lister sevřel řízení ještě pevněji.

„Pokračuj Krytone.“ řekl Rimmer a se škodolibým úsměvem pozoroval Dejva.

„Mužské genitálie zůstaly na první pohled stejné,“ pokračoval Kryton v přednášce. „Ale jen na první pohled. Došlo k určitým změnám, aby byly kompatibilní s těmi ženskými.“ Lister se třásl jako osika a Arnoldův úsměv se rozšiřoval.

„Ty totiž vypadají poněkud… Atypicky.“ pokračoval Kryton a na svém hrudním monitoru vyvolal příslušný obrázek.

„Zobák?“ vyjekl šokovaný Rimmer a jeho úsměv zmizel.

„No a?“ řekl Kocour.

„Ano. Během pohlavního aktu onen zobák ukousne mužský pyj a vzniklým otvorem žena oplodní mužova varlata, která se v průběhu několika dní přetvoří na skutečná vejce. Muž, nebo lépe řečeno Mahasiandihatiovský samec, pak na nich hřaduje zhruba osmnáct až dvacet týdnů, než dojde k vylíhnutí.“

„To je ale škoda, Listere, že jsi zdrhnul.“ naklonil se k hromádce neštěstí v přední části kokpitu Rimmer. „Mohl ze mě být strejda.“

„Drž hubu, ty kosmopako.“ vypravil ze sebe roztřesený Lister.

„Ale má to i jednu výhodu,“ pokračoval Arnold. „Opět jsi poslední člověk ve vesmíru.”

Autor: HD Shpeck

Povídka byla původně uvedena na serveru Wattpad

1. Kari sem, kari tam, všude kam se podívám
2. Proroctví
3. Vyvrcholení

Pošlete nám svůj výtvor! Hotový text zašlete na adresu holly[at]cervenytrpaslik.eu ve formátu .txt nebo .doc nebo nám pošlete odkaz na Google Docs.

Více informací najdete v článku Pošlete nám nejlepší fanfikci ve Vesmíru

Comments are closed.