Od RoboCopa ke Krytonovi: Neuvěřitelný příběh, který se uzavřel v Praze

Věděli jste, že nebýt jednoho náhodného večera v Los Angeles v roce 1987, možná bychom nikdy neměli Roberta Llewellyna jako Krytona?

Robert se nedávno na Comic-Conu Prague 2026 podělil o fascinující příběh, který se po téměř čtyřiceti letech dočkal svého symbolického uzavření právě v české metropoli.

Útěk před bídou a osudové setkání

V srpnu 1987 prožíval Robert těžké období – rozpadl se mu dlouholetý vztah a jeho vlastní sitcom „Cornerhouse“ skončil naprostým fiaskem. Rozhodl se tedy před svou „mizérií“ utéct a vyrazil jako turista napříč USA a Kanadou. Jeho cesta skončila v Los Angeles u přátel Mika a Lizzie Novotných.

Mike byl kouzelník přes speciální efekty a hned první večer vzal Roberta na premiéru filmu, o kterém Robert tehdy vůbec nic nevěděl. Tím filmem byl RoboCop. Robert seděl v Mann’s Chinese Theatre na Sunset Boulevard a s úžasem sledoval příběh, který ho okamžitě pohltil. Mikeův tým byl dokonce zodpovědný za sestrojení pravé nohy RoboCopa, té, která se mechanicky otevírá a ukrývá obří pistoli.

Zrod Mammona a cesta k Červenému trpaslíkovi

Nadšení z filmu Roberta vytrhlo z depresí a inspirovalo ho k nové tvorbě. O šest měsíců později začal v Londýně psát komediální hru pro dva herce určenou pro festival v Edinburghu. Nechtěl vytvořit robotického policistu, ale robotického „yuppieho“ (mladého ambiciózního profesionála), který by vydělával peníze.Hra dostala název „Mammon – Robot Born of Woman“ a Robertův slogan byl jasnou parodií na RoboCopa:

„Part Man, Part Machine, All Yuppie“ (Zčásti člověk, zčásti stroj, čistokrevný yuppie).

Představení mělo v roce 1988 v Edinburghu obrovský úspěch a bylo vyprodané na celé čtyři týdny. Právě tam Roberta uviděl producent připravované sci-fi komedie a v roce 1989 jej pozval do obsazení. Tím seriálem byl samozřejmě Červený trpaslík.

Mechanoidní kruh se uzavřel v Praze

Střih do roku 2026. Na Comic-Conu v Praze se Robert konečně setkal s mužem, který stál u zrodu jeho inspirace – s Peterem Wellerem, představitelem RoboCopa.

Robert popisuje Petera jako naprosto okouzlujícího muže, i když byl Weller možná trochu zmatený Robertovým vysvětlováním, jak úzká je spojnice mezi RoboCopem a Krytonem. Pro Roberta to však byl moment skutečného „uzavření“ (closure). Bez náhodného zhlédnutí RoboCopa by totiž nikdy nenapsal hru Mammon a bez Mammona by se nikdy nestal Krytonem.

I když je Kryton více strojem než člověkem (přestože v centrálním kortexu má stopové množství lidské DNA), to pouto k „plechovému policistovi“ Robert cítil po celou svou kariéru. Jsme rádi, že se tento mechanoidní příběh mohl dovyprávět právě u nás!

Původní text a vzpomínku sdílel Robert Llewellyn na svém Substacku.

Comments are closed.