Posledních pár nocí jsem moc nespala. Možná to bylo počasím, možná tou porcí kari k večeři. Každopádně, když jsem se v noci takhle neklidně převalovala a bezmyšlenkovitě sjížděla telefon, zahlédla jsem nový e-mail.
Od Dannyho John-Julese.
Ano. Od toho Dannyho. Kocour osobně.
Chvilku jsem jen zírala na obrazovku a upřímně — bála jsem se ho otevřít. Co když je to jen přelud z nedostatku spánku? Co když je to jen nějaký scam? Někdo mu hacknul účet. Co když je to jenom sen.
Ráno tam však e-mail pořád byl.
Danny plánuje výlet do České republiky — MotoGP v Brně, krátké setkání v Praze, a jestli bych mu náhodou nemohla sehnat Q&A záznam z Comic-Conu v Praze. Konkrétně, toho momentu, kde mluví o Karlovi Abrahamovi, a Draky mu ukazuje naši Aprílovou montáž, kde má na sobě kroj – Více o téhle události se dozvíte tady a tady.
Ano. KROJ.
Na Comic Conu v Praze slíbil, že až příště přijede do České republiky, oblékne si na sebe kroj a zatancuje. A když něco slíbí Kocour, tak to taky dodrží. Samozřejmě velice stylově.
Hned jsem mu odepsala, že záznam z Comic-Conu zrovna poptáváme u Draky, a že jakmile bude, pošlu mu odkaz. Poslala jsem mu odkaz na Comic-Con Talks, kdyby chtěl mezitím vidět jiná videa z akce.
A taky jsem kontaktovala Tezi – mistryni krojů a folklórních tanců. A světe div se, měla jeden kroj k dispozici. Jenže byl ve Zlíně. Ale pak se stalo něco, co by i Holly nazval „pravděpodobností jedna ku sedmi miliardám“ – Teziina sestra jela ten týden do Zlína. Vyzvedla kroj a odvezla ho do Brna. Míra štěstí: maximální.
Souběžně jsme pro Dannyho sháněli kameramana. Protože když máš na sobě kroj a jsi Danny John-Jules, někdo to musí zaznamenat. Ozval se Filip. Náhoda číslo dvě: bydlí blízko Teziiny ségry. Kroj vyzvedl a začal se připravovat na velké předání.
Danny mezitím plánoval dorazit v sobotu ráno, zúčastnit se nedělního závodu, a spát u Karla Abrahama. A že prý bychom mohli v pondělí skočit na skleničku. Jakože – no stress, jen klasický víkend, kdy se Kocour staví na kafe.
Plán ale dostal trhlinu: letenky.
Danny v pátek zjistil, že do Brna se v sobotu ráno nedá letět. Takže nakonec přistál v Praze. Na dálku jsme spolu řešili, jak se dostat na okruh do Brna. Autobus? Vlak? Jo, jenže nic z letiště nejelo rovnou. A tak padlo rozhodnutí hodné akčního Kocoura: půjčit si auto.
Odpoledne Danny volá, že už je v Brně, na okruhu, a právě hledá Karla Abraháma. Navrhla jsem předání kroje po závodě, ideálně někde, kde nikdo omylem nepolije vínem rukáv s výšivkou. Organizaci Brněnské části jsem tak přenechala Filipovi, který už měl kroj v ruce.
A tak začal víkend, kdy se svět sci-fi, moravské folklórní módy a MotoGP prolnuly způsobem, který bychom si do té doby nepředstavili ani v nejšílenější epizodě Červeného trpaslíka.
Filipův report z okruhu
sobotní vyčkávání
Už od rána jsem byl jako na jehlách, kdy se Danny ozve. Od Báry jsem se dozvěděl že komplikací v jeho dopravě nastalo více než dost. Po změně dopravy autobusu na auto, se mi docela ulevilo. Očekával jsem že Danny zavolá co chvíli, abychom domluvili čas a místo předávky. Co chvíle se prodloužila na 20:00.
telefonát od Dannyho
“Hi this is Danny John Jules” ozvalo se z telefonu. K mému překvapení jsem nebyl příliš nervózní a odpovídal jsem jednoduše a přímo. Po krátké domluvě jsme se dohodli, že předávka proběhne u “paddock entrance”. Kéž bych tak věděl kde to je a co si pod tím představit.
Čekání na Boha (Dannyho)
Evidentně jsme každý mysleli něco jiného a po hodině mého čekání, 4 telefonátech a dvou sms se souřadnicemi, se ze tmy a světle hnědého Hyundai ozvalo: “Is that you?”
Po hodině přešlapování a poslouchání ožralých Rakušáku jsem už neměl moc sílu být nervozní. Podali jsme si ruce a vysvětlil jsem mu propozice zapůjčení kroje. Po vysvětlení všech detailů mi Danny nabídnul, jestli s ním zítra nechci jít do areálu na Moto GP jakožto kameraman/dokumentarista pro jeho tvorbu. Vcelku stoicky ale příjemně jsem souhlasil (v hlavě mi řvalo: Fockin hell yeah!!). Po příchodu do auta mi vlastně došlo co se bude konkrétně dít a nějak jsem to nepobíral.
ranní setkání u Abrahamovic doma
V ono nedělní ráno jsem z nejistoty a decentní nervozity byl vzhůru již poměrně brzy. V 6:06 mi přišla SMS “Meet at Karel house 10 am” se souřadnicemi a výstřižkem z mapy. Po příchodu k domu Karla Abraháma mě na popud SMS “I am here” přivítal Danny oblečený pouze v bílých gatích z kroje. Hned jsem ho upozornil že působí jako brazilský tanečník Kapoery. Díky dostupnosti fotografií od Terky (majitelka kroje) jsme Dannyho mohli ustrojit přesně podle tradic aby v končinách odkud kroj pochází, Danny nevyvolal pohoršení. Po vyfotografování Dannyho pro Terky kontrolu, jsme se odhodlali k přesunu na závodiště.
přesun na závodiště
Při přesunu do dané VIP zóny jsem minuli několik check pointů. Danny vždy zdravil a vystupoval se šarmem sobě vlastním. V kroji a za volantem působil značně neobvykle, ale všichni reagovali příjemně překvapeně, včetně jedné příslušnice ozbrojených složek, která byla tak říkajíc téměř odzbrojena jeho vystupováním a zevnějškem.
Monster stage
Po zaparkování a zorientování kde jsme, Danny řekl, že musíme jít k Monster stage. Jak jinak než do backstage. Oficiální cestou přes ochranku jsme opravdu nešli. Po 0,5 vteřině přemýšlení a hledání cesty Danny prostě otevřel drátěné zábrany které na obdobných akcích oddělují veřejnou část od té neveřejné. Bohužel vzhledem k mé nešťastně špatné paměti na jména si bohužel nevzpomínám na všechna jména manažerů a big bossu které jsme potkali. Nicméně Danny dokázal zrežírovat jak velké šéfy tak i malou armádu hostesek aby stály jak mají pro natočení krátkého videa, které bude jedno z mnoha určených pro Dannyho tvorbu.
Alpinestar zázemí
Po pár slovech, která Danny prohodil s tamní smetánkou Monster stage, jsme se přesunuli směrem k paddocku. První na ránu přišel hlavní stan Alpinestars. Danny opět potkal staré známé z řad managementu, a vítal se s nimi. Po pár fotografiích a krátkých videích jsme si sedli k baru kde jsme si dali kávu. Danny mi vyprávěl jak se po letech na podobném místě setkal s Jasonem Stathamem, se kterým spolupracoval na filmu Sbal prachy a vypadni (Lock, Stock and two Smoking Barrels). Všichni prý tehdy nevěřili svým očím, když k sobě při oné události přistoupili, a Jason mu dal své telefonní číslo. Číslo na telefonu mi hned ukázal. Zajímavější pohled na telefonní číslo jsem ještě nezažil. Ke vší smůle jsem si jej nestačil zapamatovat ani zapsat. 😀
Gresiny zázemí
Další zastávkou na naší cestě VIP zónou byla stáj Gresini. S Dannym si člověk připadá všudezdejší, jelikož se opět vítal s vedením oné stáje jako se svými bratry. Den předtím slavil narozeniny s jedním členem stáje, kde došlo na impact dortu v obličeji oslavence, který způsobil Alex Marquez (jezdec stáje). Ve zdejším hlavním stanu jsme se naobědvali. Kde taky jinde než v italském hlavním stanu. 😀 Místní obědvající byli z Dannyho a jeho outfitu uneseni, a jeden ruský pár u sousedního stolu s ním začal konverzovat. O čem se bavili si bohužel už nepamatuji. Ze vzdálenějšího vedlejšího stolu na Dannyho dopadaly usmívající se pohledy rodiny Marquez. Po obědě a pár italských dezertech jsme se zvedli, abychom se posunuli o stáj dál.
Monster Yamaha zázemí
Po velmi krátké procházce jsme se dostali do stáje Monster Energy Yamaha, kde jsme se setkali s vedením stáje, které Danny potkal již u Monster stage. Shledání a pozdravy se jako vždy neobešly bez úsměvů a radosti. Zde jsme příliš nepobyli, a šli jsme se projít koridorem vytvořeným z kamionů a přistavených servisních zázemí za depy.
korzování mezi stájemi
V koridoru, pokud se to dá tak označit, jsem mimo jiné natáčel Dannyho jak prochází mezi lidmi, zdraví se s nimi, a potkává své známé z oblasti motocyklových závodů. V mezičase mi Danny vysvětluje jak to chodí v Moto GP, obchodní vztahy, kamarádské vztahy, vztahy mezi jednotlivými stájemi, a co obnáší být součástí této mašinerie. Nikdy jsem na motorky příliš nebyl, ale Dannyho výklad mi toto odvětví přiblížil více než kdokoli předtím
začátek hlavního závodu v Gresini
Blížil se začátek hlavního závodu a my jsme se přesunuli do depa Gresini za které startoval Alex Marquez. V zadní části depa jsme čekali na start mimo jiné i s rodinou Marquez. S blížícím se startem houstnula atmosféra, ticho bylo téměř hmatatelné, a i mě se tajil dech při uvědomění kde se právě nacházíme, a k čemu se schyluje. Danny natáčel atmosféru, přípravu před startem, a i mě udělal několik fotografií v depu. Evidentně byl rád že může poskytnout někomu životní zážitek. Bylo odstartováno a všichni napjatě sledovali průběh závodu včetně nás dvou. Bohužel k neštěstí stáje, Alex Marquez byl jeden ze 3 jezdců kteří závod nedokončili.
zakotvení v Alpinestar – bylo nám vedro
Cca v půlce závodu jsme se přesunuli opět do Alpinestars, kde jsme sledovali závod z pohodlí křesel, a v mezičase si vyřizovali korespondenci na svých telefonech. Opět jsme se mírně občerstvili, a na další cestu jsme si každý vzali Red Bull.
korzování po zázemí – setkani s Grolichem – Mireček moment
Po závodě, jsme se opět dostali do koridoru, kde se s Dannym fotili lidé neznaje jeho identitu. Redaktor moto.cz si při náhodném focení Dannyho prohlížel s jistým podezřením. Později se za námi vrátil a zeptal se jestli není náhodou Danny John-Jules. Po pozitivním zjištění už redaktora nezajímali závodníci ale Danny. Asi byl jedním z nás Trpaslíkovců. 😀
“Na Masarykově okruhu jste mohli potkat i jednu zahraniční hvězdu s velmi vřelým vztahem k motorkám, nadšeným fanouškem a komikem, který se proslavil svou rolí kocoura v kultovním a ikonickém anglickém seriálu s názvem „Red Dwarf/Červený trpaslík“. Už víte, ano, není to nikdo jiný než Danny John-Jules, který Vás svou pozitivní náladou vždy potěší a rozzáří.”
Po vyfotografování s Dannym jsme se rozloučili a pokračovali jsme dál. Proti nám se šinul hlouček asi 6 fotografů, které Danny zjevně zaujal. Bylo mi podezřelé proč jich bylo tolik na jednom místě, ale důvod na sebe nenechal dlouho čekat. Objektivy, které mířily na Dannyho byly původně určeny pro Jana Grolicha (Hejtmana Jihomoravského kraje – bohužel jsem neznal překlad pro slovo hejtman, tak jsem to Dannymu přeložil jako “Governor of South Moravia”), a v těsném závěsu pro Petra Fialu (Předseda vlády České republiky – Dannymu přeloženo jako “Czech Tony Blair”). Petr Fiala jen překvapeně vykulil oči, ale pokračoval dál v chůzi. Nicméně Jana Grolicha zaujal více než dost, a dal se s Dannym do řeči. Hejtman JMK mu řekl, že se mu líbí, že má na sobě moravský kroj. A začal mu vysvětlovat že v české popkultuře se nachází podobná postava Mireček (Jak básníkům chutná život). Že mě ta podobnost nenapadla dříve. Danny byl absolutně nadšen a chtěl o filmu a Mirečkovi vědět co nejvíce. Ještě ten večer jsem mu poslal klíčovou scénu s mirečkem v kroji a odkaz IMDB.
Po rozloučení s Hejtmanem mi Danny řekl, že je nový český Mireček. 😀
Danny viděl, že v koridoru se pohybují i lidé, se kterými se někdo fotografuje, a logicky usoudil že jde o celebrity. “Who is this guy?” načež jsem mu odpověděl “Přemek Forejt. Michelline chef. Something like Gordon Ramsay. He did advertising campaign for McDonalds”
kafe v Monster Yamaha – Dannymu přišla zpráva že zemřel Queeg
Řady lidí v koridoru prořídly, a my jsme se rozhodli jít na kávu do Monster Energy Yamaha.
Podotýkám že jsme měli stále v rukou plechovky s Red Bullem. Uvědomili jsme si jakého rouhačství jsme se dopustili, ale dělali jsme si z toho víceméně srandu. Dokonce vznikla z Dannyho iniciativy funky fotografie Dannyho s ženou jedné z klíčových osob této stáje, kde stojí u baru, a na gumové podložce Monster před nimi stojí 2 plechovky Red Bull. Bohužel se obávám, že tato fotografie se na veřejnost nikdy nedostane. 😀
Po chvilce popíjení kávy, a vyřizování telefonické korespondence, Danny zvážněl a řekl mi že zemřel Queeg (Charles Augins). Nálada značně poklesla, a po chvíli Danny začal vyprávět. Vzpomínal jak Charles vytvářel choreografii pro Tongue tied, pro film Labyrith a další. Také vzpomínal jak byli na večeři s Robem Grantem a Dougem Naylorem. Po odchodu Charlese jeden z nich řekl, že tohohle chlápka musí sakra obsadit. Stalo se, a vznikl tak jeden z nejikoničtějších charakterů Červeného trpaslíka.
přesun za Karlem Abrahámem
Závod už skončil, a započlo balení jako při exodu. S Dannym jsme naznali že nadešel čas zvednout kotvy. Úkol No. 1 bylo najít Karla Abraháma, Dannyho hostitele. Při přesunu mi Danny vysvětloval jak funguje propagace v zábavním průmyslu, jak fungují vztahy a networking. Pro člověka z technického oboru to byl zajímavý vhled do natolik rozdílného odvětví. Shodou náhod Dannymu volal pořadatel Londýnského Comic-con eventu, podle všeho nepříliš nepodobný klasickým Conům. Mluvili poměrně vášnivě a dlouze, o čem mi není doteď známo a poslouchat jsem raději nechtěl. Karla jsme našli u Nova SPORT stage, kde už od rána komentoval průběh závodu. Když uviděl Dannyho v kroji mile se rozesmál, ale vypadal že od Dannyho už je na ledacos zvyklý. Mimochodem i navzdory jeho bohatství je to naprosto pohodový týpek bez jakýchkoliv manýrů a potřeb se povyšovat nad ostatní. Konec závodu už dolehl i na něj, a postupně se chystal k odchodu domů. Stejně jako my.
Dannyho refresh
Danny stále plný energie i po celém dni v kroji, a na přímém slunečním záření, se po příchodu do Casa de Abrahám, rozhodl jít osprchovat, aby mohl vyrazit do města a najít nejbližší coffee shop. Po absolvování sprchy Danny ožil ještě více, ale mé baterie byly vybité ještě víc. Kde to v sobě bere?!
odchod k autům
Po pár konverzacích, sbalení kroje a podepsání DVD první řady Červeného trpaslíka s věnováním pro majitelku kroje Terku, která si stanovila tímto cenu za půjčení, jsme se rozhodli rozloučit se, a jít k autům. Na odchodu byl i Karel, který měl nějaké záležitosti v centru k vyřízení. Při cestě k autu jsme se bavili o Karlově Rolce Royce v garáži a Danny řekl “Its nothing, i gonna show you something..”.
vrátili jsme se – Danny chtěl ukázat celé Karlovo sídlo
Vrátili jsme se zpět do rezidence, a Danny si uvědomil, že si potřebuje dát vyprat několik věcí. Co následovalo by mě ani ve snu nenapadlo. Učil jsem Kocoura, jak se pere v pračce. Po scéně “Peru si prádélko!!” v epizodě “Sebevědomí a Mindrák” mě to vlastně až tolik nemuselo překvapit. Danny měl jen hrubou znalost praní v pračce, a programy na ní byly v češtině. Po naházení prádla do pračky jsme se tedy rozhodli, že půjdeme projít rezidenci. Pouze hlavní části, nikoli obytné prostory. Nechci zacházet do detailů abych neporušil soukromí Karla Abraháma, nicméně dům měl opravdu hezký. Nikterak zvlášť velký ale kvalitně zařízený, ale nikoli extravagantně.
během prohlidky se rozhodl že udělá malý dokument – já kameraman
Během prohlídky domu Danny dostal nápad, že bychom mohli udělat krátký dokument jak si žijí závodníci Moto GP. Na konci nám došlo, že tento dokument bude vlastně jen pro soukromé účely, ale to nevadí. Dostal jsem přednášku o filmové tvorbě a jak fungovat jako kvalitní kameraman. 😀 Prošli jsme si lokace a řekli si, jak budeme pracovat tak, aby vše klaplo na první dobrou. Ze způsobu jak mě Danny instruoval bylo poznat, že je z oboru, a není to pro něj žádná neznámá. Vytvořili jsme spoustu video obsahu, a ještě se krátce pobavili o natáčení Blade 2, a jak řádili s Ronem Perlmanem v centru Prahy.
V době kdy jsme se bavili o Blade 2 už bylo 8 hodin večer, a já bohužel musel zase zpátky do reality, a chystat se na druhý den do práce. Danny mě odvezl k mému autu, které parkovalo nedaleko, a ještě jsme se dobrých 10 minut bavili v autě o tvorbě v zábavním průmyslu. Poděkoval jsem Dannymu za opravdu obohacující a zábavný den. Ja už byl na pokraji fyzických sil, ale Danny stále vypadal jako by se probudil v nejlepší den svého života … čerstvý a odpočatý. Hlava mi to nebrala, doufám že v tom věku budu mít stejné množství energie a radosti do života tak jako on.
Pondělní mise: Svíčková, bouřka a Danny John-Jules na pivu
Všechno to mělo být jednoduché. Danny John-Jules, alias Kocour z Červeného trpaslíka, se v pondělí vracel z MotoGP v Brně zpátky do Prahy a navrhl, že bychom mohli zajít „na skleničku“.
Nakonec mi Danny volal z auta někde mezi Brnem a Prahou. Navrhl sraz na letišti. Chtěl zároveň pomoct s hledáním hotelu. Zkoušela jsem googlit něco poblíž letiště a dohodli jsme se, že se sejdem na místě a hotel dořešíme operativně.
Pro jistotu jsem nám po cestě koupila dvě pláštěnky – žlutou a červenou. Protože když máte sraz s Kocourem a nad městem řádí bouřka, musíte být styloví.
Měli jsme se sejít u půjčovny aut, kam Danny dorazil asi kolem sedmé večer, s klasickým širokým úsměvem, náručí otevřenou dokořán a kufrem plným dárků. První kroky vedly přímo do půjčovny – kvůli prodloužení výpůjčky auta – a zároveň Danny předal asistentovi podepsaný dres od Karla Abraháma. Ten Dannymu na oplátku daroval lahvičku Slivovice.
Pak jsme zkusili hotel přímo na letišti – tam nás ale odmítla paní na recepci. Prý plno. Tak jsme zkusili štěstí v hotelu Marriott hned vedle parkoviště. Recepční měl „spoustu pokojů“, ale chtěl ID. Danny ho měl bohužel v autě. Tak jsme se vydali zpátky do auta, a při té příležitosti mi nadšeně ukazoval vyšívanou košili od Tezi, ze které měl ohromnou radost.
Když jsme se konečně vrátili s doklady, přišel šok číslo dvě: už žádné pokoje neměli. Upřímně, měla jsem chuť si nalít panáka slivovice.
Ale nakonec – po mírném kouzlení – přeci jen volný pokoj našli.
„Chcete manželskou postel, nebo oddělené?“ „Já tu nespím, takže je to jedno,“ odpovídám. „Klidně deset postelí,“ přidal se Danny, „a já pak každou hodinu přeskočím na jinou.“
Klasika.
Hotel vyřešen, kufr odložen, a šlo se zpátky do půjčovny ověřit, do kdy vrátit auto. Do 21:45. V pohodě.
Cestou do města Danny vyprávěl historky z Brna – jak se všem líbil kroj, jak moc mu pomohl kameraman Filip, a hlavně – jak mu tam všichni začali říkat „Mireček“. Vysvětlila jsem mu, že Mireček je postava z české filmové série „Básníci“, která je tu dost kultovní. V jedné scéně si Mireček oblékne kroj – scénku jsme mu poslali. Danny slíbil, že scénu zinscenuje, až se vrátí do Anglie.
Večeři jsme naplánovali u Pinkasů. Ale ještě před tím bylo třeba natankovat. Nakonec jsem tankovala já (poprvé v životě!), zatímco Danny nám oběma koupil růžový energy drink a začal plánovat parfém „The Essence of Cat“ a sepsání kočičích memoárů. Jestli to někdy vydá, kupuju první výtisk.
Během jízdy Danny zahlédl billboard, a zmínil, že byl na konkurzu na seriál Wednesday, ale že to zatím nevyšlo. Jsem zvědavá, jakou by hrál postavu.
Cestou jsem mu ukazovala Prahu – Karlův most, Tančící dům, Mánes, kostel s parašutisty z operace Anthropoid… zněla jsem jak Holly s dětskou encyklopedií vesmíru. Zrovna jsme hledali místo na parkování, když Dannymu volali z Monopoly Events kvůli organizaci další akce. Super načasování – zrovna v pražském centru, v autě, uprostřed lovu na parkovací místo.
A pak přišla epizoda, která by se mohla jmenovat „Parkovací automat z pekla“. Poprvé v životě jsem kupovala parkovací lístek. Dávalo to asi takový smysl jako manuál k japonskému videu.
A protože osud je scénárista s velmi zvláštným smyslem pro humor, Danny si všiml, že v sousedním autě sedí chlapík a onanuje. Vážně. Kocour se rozčílil, ptal se, kde je policie, a celkově to začalo vypadat jak ze špatného béčkového krimi.
Přesunuli jsme se tedy raději rychle do restaurace, kde se s námi měl setkat kamarád Michal.
Na cestě ještě rychlá zastávka na Jungmannově náměstí – kde Danny chtěl hned fotku se sochou, a já mu vysvětlovala, kdo byl Josef Jungmann.
Taky jsem mu ukázala Dům hudby, kde kdysi pracoval můj děda. Danny si mezitím všiml prodejny Baťa, a začal vzpomínat, jak populární tenhle brand kdysi v Anglii byl.
Naproti nám mezitím přišel Michal, a doplnil Dannymu kompletní „Baťa lore“ – od bot až po urbanismus.
U Pinkasů jsme se rozhodli sednout na zahrádku v gotické zahradě, hned u Chrámu Panny Marie Sněžné. Dannyho fascinovalo, že jsme doslova pili pivo vedle kostela.
Sotva jsme vstoupili na zahrádku – prásk! – dva místní hosté se vrhli na Dannyho. O chvíli později už držel v ruce panáka slivovice. Ten okamžitě zmizel v jeho útrobách.
Objednali jsme tři plzně. Doporučili jsme Dannymu svíčkovou. Guláš už měl cestou – a moc mu nejel. K svíčkové jsme mu poskytli výklad.
A když jídlo dorazilo, Danny začal zpívat:
„I’m going to eat you little SvíSví! I’m going to eat you little SvíSví! ‚Cause I like Svíčková!“
Jo. Tohle je realita.
Čímž jsme se paradoxně opět vrátili k aprílovému žertíku, který jak si vzpomínáte měl podtitul “Knedlíky a realita”
Svíčková Dannymu chutnala, ale skončil v půlce: „Proč je tu všechno tak těžké?“ Zasmála jsem se, že to bude asi tím, že jsme národ, který díky tomu přežil chlad a války.
Zajímalo ho, proč máme v jídle tak málo zeleniny. Tak jsme ho ujistili, že svíčková je ze zeleniny. Jen… s hromadou smetany a knedlíků. A moje placičky byly květákové. Smažené. A tady je to prostě zelenina po česku.
Danny uznal, že kdyby tu zůstal ještě pár dní, nevešel by se do kalhot. Ale svíčkovou i pivo si pochvaloval.
Po večeři se rozhodl, že ještě skočí do coffee shopu, což v centru nebyl problém. Nakoupil, my ho doprovodili zpět k autu a… rozloučili jsme se.
S tím, že to nebylo naposled.
A tak skončil jeden z nejpodivuhodnějších víkendů mého života. Začal nečekanou zprávou, pokračoval přes shánění kroje, až ke zpěvu o svíčkové a plánům na kočičí parfém.
Zůstáváme v kontaktu. Další Kocourovo dobrodružství je jen otázkou času.
