Červený trpaslík: Sci-Fi sitcom, který předběhl dobu a změnil žánr

Když se britská sci-fi komedie Červený trpaslík (Red Dwarf) poprvé vysílala v roce 1988, mnozí si mysleli, že jde jen o vtip. S vratkými kulisami a ostrým osvětlením působil seriál neomaleným a nedbalým dojmem typickým pro BBC. Přesto se tento nadčasový kultovní sci-fi sitcom, 37 let před seriály jako Rick a Morty a Futurama, stal žánrovou revolucí. Nevědomky tak formoval DNA sci-fi komedií, které následovaly.

Zápletka, která zněla jako vtip z hospody

Zápletka Červeného trpaslíka skutečně zněla jako něco, co bylo vymyšleno na ubrousku při poslední objednávce. Na papíře to vypadalo jako jednorázový hit. Příběh je zasazen do hlubokého vesmíru na těžební lodi jménem Červený trpaslík.

Ústřední postava, Dave Lister (Craig Charles), je líný nepořádník, který raději spí, než aby zachraňoval lidstvo. Lister se stal posledním živým člověkem, protože propašoval na palubu svou březí kočku, za což byl odsouzen ke stázi (zamrznutí v čase). Mezitím únik radiace vyhladil posádku. Palubní počítač Holly (Norman Lovett) ho osvobodil o tři miliony let později, když usoudil, že je to dostatečně bezpečné. Během této doby se Listerova kočka a její koťata vyvinuli v humanoidní kočkovité šelmy, z nichž Kocour (Danny John-Jules), posedlý módou, zůstal na lodi. Holly navíc přivedl zpět Listerova mrtvého, neurotického spolubydlícího Arnolda Rimmera (Chris Barrie) jako hologram. Později se k nim přidal loajální android Kryten (Robert Llewellyn).

Seriál fungoval jako komedie odehrávající se na pracovišti v hlubokém vesmíru. Jedná se o parodický mix The Odd Couple a 2001: A Space Odyssey. Červený trpaslík v kostce: žádný osud, žádné proroctví, žádná velká mise. Jen tři podivní přeživší uvěznění společně v nekonečné prázdnotě.

Melancholicky vtipné existenciální otázky

Pod všemi vtipy a nefunkčními automaty se skrývalo něco nečekaného. Tvůrci seriálu, Rob Grant a Doug Naylor, lstivě vzali prvky parodie a začali klást skutečné, hluboké otázky. Seriál se pomalu stal překvapivě hlubokou úvahou o osamělosti, identitě a absurditě lidské existence.

Červený trpaslík se zabýval „vesmírným existencialismem“ ještě předtím, než to mělo jméno. Prázdné chodby lodi nebyly jen kulisou, ale psychologickým tlakovým hrncem. Otázky typu, jak si někdo vytvoří smysl v prázdnotě bez účelu, byly skryty pod vtipnými pointami. Každý vtip měl podtón melancholie. Posádka už nikdy neuvidí Zemi, nemůže utéct před svou minulostí a v hloubi duše ví, že není stvořena k tomu, aby byla hrdiny.

Seriál nikdy nebyl o záchraně galaxie; byl o snaze neztratit v ní rozum.

• Rimmerova celá existence jako mrtvého muže vráceného jako hologram je jednou dlouhou existenciální krizí.
• Krytonova zoufalá potřeba být užitečný je neustálým komentářem ke smyslu života.
• Lister, poslední živý člověk, tráví většinu času snahou přesvědčit sám sebe, že je v pořádku.

Humor Červeného trpaslíka také umožnil sci-fi přestat předstírat, že má všechny odpovědi. Před ním se televizní sci-fi opíralo hlavně o vznešené projevy a čisté vesmírné lodě. Červený trpaslík naopak ukázal, že budoucnost může být lepkavá, hloupá a lidská. Nepotřebujete vznešené kapitány, stačí hádka v kajutě o to, kdo zapomněl vyčistit mikrovlnku.

Předchůdce moderní sci-fi komedie

To, co dělá Červeného trpaslíka tak fascinujícím dílem televizní historie, je to, jak velká část z něj žije v moderní žánrové komedii, aniž by si to diváci uvědomovali.

• Vliv na animované komedie: Spojitost s Futuramou je zřejmá; role Listera jako posledního člověka putujícího prázdným vesmírem předcházela Fryovo probuzení o více než deset let. Ačkoli Futurama často spoléhala na velkolepou satiru, Červený trpaslík se opíral o podivnou smutnost celého dění. Když na scénu vstoupili Rick a Morty se svou směsí meta humoru a duši drtících poznání o vesmíru, nejednalo se o nic zcela nového, protože Červený trpaslík se identitou v nekonečném vesmíru zabýval již dříve.
• Vliv na moderní seriály: Seriál The Orville nese přesvědčení, že sci-fi může být vtipné a zároveň dojemné. Seriál Community si vypůjčil meta sebeuvědomění, kdy postavy komentují situace, jako by byly součástí televizního děje, ale přesto působí reálně a mají srdce.
• Vliv na Star Trek: Dokonce i moderní vlna seriálů Star Trek, franšízy, kterou Červený trpaslík kdysi parodoval, odráží část jeho DNA. Postavy jako Mariner v Star Trek: Lower Decks nebo M’Benga v Star Trek: Strange New Worlds se potýkají se svými nedostatky stejně jako s mimozemšťany.

Proč stále rezonuje

Téměř 40 let po svém debutu působí Červený trpaslík stále svěže, nikoliv kvůli svým zastaralým efektům, ale proto, že pochopil něco nadčasového o lidech. Věděl, že vesmír není o laserech a slávě, ale o malicherných, tvrdohlavých a směšných způsobech, jakými se vyrovnáváme s existencí.

Jádrem seriálu je dysfunkční rodina. I když jsou vtipy a urážky stále vtipné, diváka překvapí, kolik srdce je v tom skryto: Rimmerova zoufalá potřeba uznání, Krytonova touha po smyslu, Kocourovo blažené sebestředné pohlcení a Listerův lenivý optimismus.

Červený trpaslík nám umožnil smát se vesmíru, aniž by ho zlehčoval. Nejenže parodoval velikány, ale přepsal pravidla. Byl důkazem, že k vyprávění smysluplného příběhu nepotřebujete dokonalou vesmírnou loď ani speciální efekty. Někdy stačí jen nepořádník, neurotický hologram, marnivá humanoidní kočka a loď plná automatů, které nikdy nefungují správně.

Článek je překladem původního článku 37 Years Before ‚Rick and Morty‘ and ‚Futurama,‘ This Timeless Cult Classic Sci-Fi Sitcom Completely Changed the Genre od Rogera Froilana

Comments are closed.