11. 05. 2020 | Pan Filuta

Kocour

Jméno: Kocour
Forma života:  felis sapiens
Věk: neznámý, snad něco přes 50 let
Příbuzní: Frankenstein (pramatka), Tom (praotec), chromá (matka), hlupák (otec), kočičí kněz (vzdáleně příbuzný), Rodon (bratr), 8 polymorfích dětí
Záliby: jídlo, spánek, zhlížení se v zrcadle, zkrášlování sebe sama, móda

Postavu hraje: Danny John-Jules
V českém znění: Miroslav Vladyka

ŽIVOT

Člověk známý jako Lister propašoval na loď Červený trpaslík, kde pracoval jako 3. technik údržby automatů, březí kočku jménem Frankenstein. (Otcem byl velký černý kocour Tom, což bylo z remasterované-české verze vystřiženo.) Plánoval si, že až vydělá ve vesmíru dost peněz, zabydlí se společně s Frankensteinem a svou láskou Kristinou Kochanskou na Fidži, kde bude mít farmu a stánek s hot dogy. Bohužel se stalo něco, s čím ve svém plánu nepočítal:

Kapitán Hollister přišel na to, že Lister propašoval na loď zvíře bez karantény. (Nebylo těžké na to přijít, když se Lister s kočkou vyfotil a fotografii poslal vyvolat do lodní laboratoře.) Dal Listerovi na výběr: buď vydá kočku, nebo stráví 18 měsíců ve stázi, poli, kde neplyne čas. Lister chtěl kočku (i s koťaty) zachránit, a tak si zvolil rok a půl ve stavu nevědomí.

Mezitím dostal Rimmer, Listerův spolubydlící a hned po něm nejpodřadnější člen posádky, životně důležitý úkol – opravit lodní tepelný štít. Opravu zfušoval, a ještě než stačil vysvětlit kapitánovi své počínání, zabil celou posádku únik radioaktivního kadmia II. Jediný, kdo nehodu přežil, byl Lister a jeho kočka Frankenstein, která se ukryla ve skladišti, kde bezpečně porodila.

Lodní počítač Holly pak navigoval Červeného trpaslíka co nejdál od Sluneční soustavy, aby se radiace nerozšířila. 3 miliony let čekal, dokud radiace neklesne pod bezpečnou úroveň, aby mohl Listera propustit ze stáze.

Po celé ty 3 miliony let se ve skladišti, ničím a nikým nerušena, vyvíjela kočičí rasa (latinsky felis), až se vyvinula do podoby felis sapiens, podobné dnešnímu člověku. Kočky si ve skladišti vytvořily vlastní civilizaci s kočičí kulturou a náboženstvím. Jak fungovala jejich společnost, nevíme, ale o jejich náboženství je toho známo docela dost:

Kočičím bohem byl Cloister Hlupák (ve skutečnosti Lister… ten hlupák docela sedí), který žil před dávnými a dávnými časy. Obětoval se a nechal se hibernovat, aby zachránil Frankensteina, matku boží, ze které se pak vyvinulo celé kočičí pokolení. Kočky věřily, že se jednoho dne Cloister vrátí a odvede svůj lid na Fušál, do země zaslíbené, kde si otevřou bistro.

Zde je citát z kočičí bible (přeloženo po důkladném očichání):

A Cloister děl: „Hle, zavedu vás na Fušál a tam otevřeme chrám jídla, v němž budou párky, chutné koblížky a hojnost všemožných laskomin, ba i malé sáčky s hořčicí. A obsluha nechť nosí čapky na znamení vznešenosti, ano, ačkoli budou z barevného kartonu a na vrcholku je bude zdobit roztomilý šíp.

Mezi kočičí populací na lodi pak propukly svaté války. Samozřejmě se neválčilo pro nic za nic, nýbrž ze zvlášť naléhavých důvodů. Jablkem sváru totiž byla barva kartonových čapek v Cloisterově bistru. Válčily spolu dvě znepřátelené kliky – červenočapkáři a modročapkáři. (Největší ironií těchto válek je, že původně měly být podle Cloistera/Listera čapky v bistru zelené.)

Poté co válka skončila, postavili dvě archy a odletěli hledat Fušál podle Cloisterova návodu = Listerova seznamu pro prádelnu:

Cloister dal Frankensteinovi svatá písma, v nichž se praví: „Ti, kdož jsou moudří, rozluští význam těchto slov, kterážto zněla: sedm ponožek, jedna košile.“

Jedna archa narazila do asteroidu, ale ta druhá pokračovala v hledání Fušálu. Ačkoli nevíme, co se s ní stalo, postupem času si kočky postavily celou flotilu. Neusadily se na žádné planetě, ale stále bloudily vesmírem a hledali zemi zaslíbenou.

Na Červeném trpaslíkovi však ponechali všechny staré, nemocné, zkrátka neschopné letu, a tak byl jednoho dne chromou a hlupákem, který snědl své vlastní nohy, zplozen chlapec.

Když se Lister po 3 milionech let probudil ze stáze, zbyl na lodi už jen tento chlapec, který neměl jméno, a proto se mu říkalo jednoduše Kocour, a starý slepý kočičí kněz, který však brzy zemřel.

Kocour (i kočičí kněz) mluvili anglicky, takže Kocourovi nedělalo nejmenší problém komunikovat s novou posádkou Červeného trpaslíka – člověkem Davidem Listerem a hologramem Arnoldem Jidášem Rimmerem. To však neznamená, že s nimi vždy dobře vycházel.

Rimmer je zoufalý trouba libující si v sekýrování, pročež ho Kocour nemůže vystát, a Lister zase ušmudlaný nechutný lenoch. Kocour na druhou stranu nedbá prakticky o nic jiného než o svůj vzhled. Perfektně se vyzná v módě, má spousty a spousty obleků a každou chvíli se musí dívat do zrcadla, aby se ujistil, jak je krásný.

Později se z Kocoura díky jeho vynikajícím čichovým schopnostem stal pilot malého vozítka Kosmik, ve kterém posádka strávila pěknou řádku let, když ztratila Červeného trpaslíka.

I přesto, že se Kocour považuje za nejkrásnější stvoření ve vesmíru, nikdy se nemiloval se ženou. Možná je to proto, že jsou 3 miliony let ve vesmíru a lidská rasa vymřela, ale přesto Kocour doufá, že se mu tento sen jednou splní.
Vlastně už sexuální styk měl, ale ne se ženou, ani s felis sapiens, ale s geneticky stvořeným hmyzoidním pavoukovcem. Posádka Červeného trpaslíka totiž narazila na loď, kde byla vězněna samička felis sapiens Ankita. Kocour se s ní samozřejmě hned sblížil (i sexuálně). Zbytek posádky ale mezitím zjistil velice nemilou věc. Ankita nebyla vůbec kočka, ale samice polymorfa, a protože Kocour neměl žádné sexuální zkušenosti, vůbec mu nepřišlo divné, když do něj zasunula obrovskou trubici a nakladla svá vajíčka. Z těch se pak vyvinulo 8 polymorfů, kteří z Kocoura vycucali skoro všechny emoce. Kdyby je nakonec Kocour sám nezneškodnil, nejspíš by podobně naložili i se zbytkem posádky Trpaslíka.

O několik let později se posádka Červeného trpaslíka setkala s kočičí flotilou. Bohužel toto setkání provázela řada problémů. Kočičí společnost totiž ovládli divocí v čele s tyranským vládcem Rodonem, který se sám prohlásil za boha a víru v Clositera zakázal.

Posádka se setkala se třemi knězi prchajícímu před Rodonem, kteří od Listera, jakožto boha, očekávali ochranu, čímž na něj zároveň poštvali Rodonův hněv…

Celá tato situace Kocourovi přinesla setkání s dlouho ztraceným bratrem. Bohužel jeho bratr nebyl nikdo jiný než krutý Rodon, kterému nedělalo žádné problémy vyhodit celého Červeného trpaslíka i s posádkou do vzduchu.

Naštěstí Rimmer, přeměněný v holografického superhrdinu, neohroženě zachránil situaci. Rodon byl přemožen, kočky zachráněny a Lister zbaven tíhy božství. Ke svému nadšení se však novým kočičím bohem stal právě hrdina Rimmer.

Nevíme, jestli Kocour během setkání s dalšími kočkami prožil vytoužený románek. Nejspíš ne, takže je dál na Červeném trpaslíkovi a čas tráví spánkem, jídlem, zkrášlováním, neustálým prohlížením v zrcadle a občas se vydá na nějakou tu průzkumnou výpravu…

OSOBNOST

Kocour je sebestředný tvor, který nedbá o nic jiného než o sebe a svůj vzhled. Je schopen trávit celé hodiny zkrášlováním nebo prohlížením sebe sama. Dalšími jeho oblíbenými činnostmi jsou jídlo a spánek. Sám říká, že si musí schrupnout alespoň desetkrát za den, aby měl dost energie na hlavní spánek dne. Opravdu se vyzná v módě, ale jinak je velmi hloupý, dokonce tak hloupý, že ho doběhne i vesmírný mol s IQ 2. Často se chvástá tím, že mu nezáleží na nikom jiném než na sobě, což je většinou pravda, ale pokud jde do tuhého, Kocour vždy pomůže přátelům v nouzi.

KAPITÁNOVY ZÁZNAMY

Kocour nebyl členem posádky Červeného trpaslíka, takže o něm neexistují žádné kapitánovy záznamy. Přikládáme tedy záznam, který o Kocourovi vytvořil psychopatograf:

„Marnivý, povrchní, sebestředný, do sebe zahleděný, lhostejný k citům druhých, narcistický a egoistický.“

Poznámka: Kocour se divil tomu, že nenapsali „hezký“.

Comments are closed.