Milý Dave (Dear Dave) – scénář

Trpaslík prolétá kolem planetky, pohled zezadu.

LISTER sedí na gauči, nohy má pod dekou a čte si časopis JMC Traveller. KRYTON přichází na ubikaci a vytírá.
KRYTON: Á, dobré ráno, pane! Á, zbožňuju ten hukot klimatizace hned po ránu, vy ne, pane? Přímo to vybízí vyskočit z postele a vytírat!
LISTER (zkroušeně): Dobrýtro, Kryťáku.
KRYTON: Ó, je vám něco, pane? Něco vás trápí? Je to tím, že jste poslední žijící člověk, co nemá život, rodinu, budoucnost, vyhlídky, naději – má to… má to s tím něco společného?
LISTER: Má to s tim co dělat, jo.
KRYTON: Zase vám chybí lidský rod, viďte, pane?
LISTER: Dneska mi fakt scházej. Nemůžu uvěřit, že je po všem. Prohlížim si jejich starý fotky – připomínaj mi starý časy. Hele, tady jsou na cestě do práce.
KRYTON: Hm, pendleři.
LISTER: Tady je další – všichni se smějou.
KRYTON: Šilesr, Titan.
LISTER: Byli jsme tenkrát tak šťastný. Žil jsem se svym druhem a myslel jsem, že spolu budeme na věky.
KRYTON: Možná to teď bude znít absurdně, pane, ale jistě jednou potkáte jiný druh s nímž budete zářit štěstím.
LISTER: Né, nepotkám. Žádnej druh mi nenahradí lidskej rod. Žádnej druh na ně nemá – voni byli… jako nikdo druhej.
KRYTON: Pane, říkám jen, že na světě jsou i jiné druhy. A nakonec – kdo ví?
LISTER: Tobě lidi nikdy nevoněli, viď?
KRYTON: Narovinu, pane – určitě pro vás nebyli dost dobří. A taky na vás nebyli dost hodní! Pane, vy můžete mít něco lepšího!
LISTER: Co lepšího než lidskej rod?
KRYTON: Možná, že to zní tvrdě, ale musíte si je vyhnat z hlavy a začít nový život!
LISTER: Jo, ale všude mi je něco připomíná!
KRYTON: Chtělo by to dnes pár pivíček. To vám zvedne náladu!
LISTER: Pivo vynalezl lidskej rod. Na vynalézání jsou esa. Vynalezli pohovky a deky a mopy a podlahy a kyblíky. Ááá, tolik se mi po nich stejská!
KRYTON: Ehm, změna prostředí, pane. To vám pomůže. Jděte ven a protáhněte si nohy.
LISTER: Lidskej rod měl nohy. Nedokážu se vod nich vodtrhnout, všude mi je něco připomíná! (Vstává z gauče, přes ramena si dává deku a odchází z ubikace) Nic se jim nevyrovná! (Zpívá) Já vím, že se nic nevyrovná bramborám. Já vím, že se nic nevyrovná…
KRYTON: Já věděl, že mu zlomí srdce. Lidský rod! Chvilku je tady a v tu ránu zase fuč! Větroplaši přelétaví!

LISTER stojí s dekou na ramenou na chodbě u automatu, v tváři má zkroušený zamyšlený výraz a mluví s automatem 34.
LISTER: Život. Vo čem to teda je? Proč jsme tady? Proč jsem já tady? Jakej to má všechno smysl?
34: To nevím, Dave. Káva s mlékem, šest cukrů a karamelová tyčinka. Hned to bude.
LISTER: Nepřemejšlela jsi vo tom někdy?
34: Ne, ani ne. Jsem prodejní mašina. Copak je? Jako bys to dneska ani nebyl ty. Pokládáš inteligentní otázky, filozofické.
LISTER: A jakej teda podle tebe jsem, když jsem to já?
34: Pozoruju tě. Škvírou v tvých dveřích. To, co děláš, když jsi sám, je tak legrační. (Smích)
LISTER (do výrazu se mu přidá šokovaná udivenost): Už musim padat.
34: Tak zatím! A když si budeš chtít popovídat o životě, nebo tak, stav se kdykoli! Eh, kromě čtvrtka ráno, možná budu venku. Žertuju, budu tady! (Smích) Navždycky!

Opět pohled na Trpaslíka prolétajícího kolem měsíce, tentokrát zepředu.

RIMMER sedí na ubikaci u stolu a tancuje prsty po jeho desce. Vchází KRYTON s papírem v ruce. Oba na sebe chvilku podivně koukají.
RIMMER (důležitě): O víkendu je turnaj ve fotbálku – nehodlám vypadnout ve čtvrtfinále třetí rok po sobě. Zrovna klukům proháním faldy – ty padavky jsou jako opaření!
RIMMER předvede svými prsty několik dalších kreací včetně roznožky. Nezapomene přidat i snažné výrazy ve tváři.
KRYTON: Pošta z palubního počítače Jupiterské důlní.
RIMMER (neupouští od svého tréninku): Ano? Co chtějí?
KRYTON: Za ta léta jim přišla pěkná řádka dopisů od vysoce postavených členů Jupiterské důlní s návrhem, aby vám byl udělem Zlatý prýmek cti za znamenitou dlouholetou službu.
RIMMER: No ne! Vážně?
KRYTON: Dozvěděli se, že jste skromný muž, který netouží po slávě, protože jediným vaším zájmem je vykonávat svoji službu.
RIMMER: Nemám slov! Jsou tak uznalí.
KRYTON: Píšou, že vzhledem k poštu těchto doporučujících dopisů nemají opravdu jinou možnost, než vás požádat, abyste jim přestal psát.
RIMMER (naštvaně): Trapní kafralové a kolosální tupouni!
KRYTON: Dále píšou, že během šetření ve zmíněné věci nahlédli do vašich služebních záznamů a zjistili, že jste nenastoupil do služby přes tři miliony let.
RIMMER: Většinu toho času jsem mrtvý!
KRYTON: Proto jste obviněn z hrubého zanedbání služby a máte 24 hodin, abyste vše vyvrátil.
RIMMER: Cože?
KRYTON: Pokud vás shledají viným, budete degradován na třetího technika.
RIMMER: Jako je Lister! Moje rozkazy už budeš poslouchat jen ty! Co si počnu? Pomoz mi! To je rozkaz!
KRYTON: Ó, prosím, pane, takový rozkaz ne! Víte, jak nerad vám pomáhám!
RIMMER (káravě): Krytone!
KRYTON: Jak poroučíte. Možná by stačilo potvrzení od Medicompu s notickou, že nejste schopen služby.
RIMMER: Posttraumatický stres, třeba. Jsem někdo jiný od doby, kdy posádka zahynula. Chci potvrzení. Postdatované. “Nedostavil se ze zdravotních důvodů.” Odchod.
KRYTON (Odchází): Už jdu, pane!

LISTER sedí v řídící místnosti před malým monitorem a něco datlí do klávesnice. Přichází RI.
RIMMER (Sedá si vedle LIa): Á, ty! Pořád se tu lituješ? V těch tragických hadrech s plačtivou hudbou. Prostě jako zbitý pes. Jeslti tě zajímá můj názor -(posadí se)
LISTER: Což nezajímá.
RIMMER: – je čas se pochlapit. Poslechout si pořádnou dechovku a zocelit se při pochodu v bermudách.
LISTER: Vzhledem k možnostem setrvám v sebevražednejch myšlenkách, jestli ti to nevadí.
RIMMER: A nemysli si, že ti to fňukání projde bez povšimnutí. Já ho zaznamenal! A dal ho do zvláštního hlášení. (Listuje v bloku) A řeknu ti, hošánku, že si neberu servítky.
LISTER: A kdo bude to hlášení číst?
RIMMER: No, já! A možná i jiní. Jednou. A přečtou si, že jsi hvězda vlastní fňukonovely. Už se ani neobtěžuješ udělat si šálek čaje (s neskrývanou radostí) a sušenky si máčíš v akvárku. Já tě viděl!
LISTER: Koukal jsem na bednu!
RIMMER: Je ti jedno, kam to strkáš. Hlavně, že je vlhká a vláčná.
LISTER: Hele, Rimmere, mám depku, dej mi pokoj. A navíc teď máčím vopatrně. (předvádí, co říká) Kouknu nalevo, napravo, zrcátko, blinkr, namočím.
RIMMER: Je načase, aby ses přestal litovat, Listere. Každý problém má řešení. Problém: Tvůj druh vyhynul. Řešení: Udělej si nový.
LISTER: A jak to mám províst?
RIMMER: Musíš se prostě připravit, ne? Jako bojový pilot, co čeká na bitvu. Kdyby sem teď vešla dokonalá žena – a dokonalou myslím jakoukoliv ženu s funkčními vaječníky – byl bys v háji.
LISTER: Kdyby sem vešla dokonalá žena, byl bych na bitvu připravenej.
RIMMER: Myslíš, že by ty tvoje staré tahy dneska zabraly? Myslíš si, že plíživé, kradmé objetí kolem ramen v setmělém kině ještě frčí? Dnešní ženy by z takového tahu umřely smíchy.
LISTER: To byl muj nejlepší tah. Sklízel jsem s nim velký úspěchy.
RIMMER: Ženy to od toho tahu dotáhly dál.
LISTER: Tahy pořád táhnou.
RIMMER: Tahy dávno netáhnou.
LISTER: Co tahy netáhnou?
RIMMER: Tak hele, ukážu ti Jakubovský tah. (vstává ze židle)
LISTER: Jakub- co?
RIMMER (předvede shakespearovskou poklonku a tváří se při tom důležitě, hrozně přehrává): Ó, má paní. Krása tváť veškeru zemi rozsvěcuje, jako oheň zuřící, jenž stravuje vše, což mu v cestě stojí. A z mužů žvatlající blázny činí. (zakloní hlavu s dalším důležitým výrazem, který ovšem připomíná ten, jaký měl při záchvatu zášti a ukončí svoji etudu) Myslíš, že by dnes tenhle tah zabral? Ani náhodou! Mrtvý tah! (opět gestikuluje) Položit plášť přes kaluž? Mrtvý tah! Brnkat na mandolínu pod balkónem? Mrtvý tah! (jde si sednout)
LISTER: Kdes to sebral, Rimmere? Nic o ženách nevíš. Nevíš nic vo ničem. Víš, jak jsme koukali na ten dokument vo ňadrech? Myslel sis, že aureola je španělskej brankář.
RIMMER (zamyslí se): A jaký tedy? Italský? To nehraje roli.
LISTER: Hele, buď to s nima umíš, nebo neumíš. A já to umim. Jdu si udělat trochu kafe.(odrazí se na židli přes celou řídící místnost, až pak vstane a jde pryč)
RIMMER (vezme si svůj zápisník): Jak chceš, týrání nábytku. Všechno si znamenám.

LISTER si bere z automatu hrnek s kafem, jednou rukou se jí přitom opírá o roh.
LISTER: Á, díky, třiadvacítko. Potřeboval jsem vzpruhu.
23 (s francouzským přízvukem): Za málo, Davide, jaká byla ta soup včera?
LISTER: Byla… fakt vynikající.
23: Á, bon! Jsem ráda, že ti chutnala.
LISTER (čím dál víc vypadá, jako by automatku balil): Jó, byla moc dobrá.
23: Magnifique!
LISTER: Poslyš, vypadáš jinak, změnila jsi něco? (pohladí ji vedle loga) Novej nátěr? Vážně ti to sluší. Celá jenom záříš.
23: Né. Barvičky jsou stejný.
LISTER: Přísahal bych, že je jinej. Možná je to tim světlem.
23: Oui, možná.
LISTER (znovu se napije kafe, chrochtá blahem): Á! To kafe je dobroučký. Fakt vynikající. (opře se o bok automatu) Vždycky řikám vostatnim: “Jestli chceš dobrý kafe běž za 23, ta dělá nejlepší kafe.”
23: Ty mě balíš?
LISTER (bleskurychle se napřímí a vypadá trochu provinile): Ne!
23: Jsem prodejní mašina, proč mě chceš sbalit?
LISTER: Nechci tě sbalit!
23: Ale chceš!
LISTER: Ne, nechci! Vopravdu ne! Akorát děláš dobrý kafe, to je všechno.
23: Nový nátěr, celá jen záříš – to bylo svádění!
LISTER: Nebylo to svádění!
23: Ovšem, že bylo. Vyjížděl jsi po mně.
LISTER: To jseš teda vedle, nebylo to svádění. Prosim tě, neblázni!
23: Proč balíš prodejní mašinu? Kdo tohle dělá?
LISTER: Nebalím, to přece – (přichází KR)
KRYTON: Děje se něco, pane?
23: Víš, o co se zrovna pokoušel? Balil mě!
LISTER: A.. a.. to snad.. samozřejmě jsem ji nebalil! No, je to prodejní mašina, proč bych balil prodejní mašinu?
KRYTON: Jsem si jistý, že tu došlo k nedorozumění!
23: Položil mi ruku na logo! (KRYTON se lekne a chytí a za hrudní monitor)
LISTER: Jo? A kdy? Vo.. vopíral jsem se, byla to jenom náhoda!
23: Ale jdi! Opíral ses a čistě náhodou jsi mi položil ruku zrovna na logo? “Jejda, promiň, nevšiml jsem si,” řekl, když se o logo jemně otřel. (Přichází i Rimmer, LISTER už se tváří značně trapně a zoufale)
RIMMER: Neskutečné! To půjde do hlášení.
LISTER si povzdechne a radši odejde.

Čelní pohled na Trpaslíka.
RI, LISTER a KRYTON jsou na ubikaci, RIMMER a LISTER sedí za stolem, KRYTON stojí za ním.
RIMMER: Co je nového s mojí dovolenou?
KRYTON: Bohužel to není dobré, pane.
RIMMER: Medicomp řekl ne. Nikdy mě neměl rád.
KRYTON: Rád vám potvrzení dá, pokud máte pro absenci skutečný důvod. Jinak nemůže nic dělat. Ačkoli mám dojem, že dobročinný dar zdravotnímu fondu by možná neprošel bez povšimnutí.
RIMMER: Hmm, malý úplatek.
KRYTON: Úplatek né, pane, ale dar. Velký dar.
LISTER: Hmm, a kde tak velkej balík seženeš?
KRYTON: Výdajové škrty, pane. Z rozpočtu na zásoby. Hledal jsem v lodním inventáři, kde by se dalo ušetřit. A připadá mi, že na loď této velikosti a S TÍMTO POČTEM TOALETNĚ AKTIVNÍCH ČLENŮ POSÁDKY –
LISTER: Toaletně aktivních členů posádky?
KRYTON: Máme ohromující množství toaletního papíru na 2143 záchodcích, které přijde na zmar.
LISTER: Cože?
KRYTON: Papíru, který nikde nepůjde do akce, nikdy nespatří bitevní pole.
RIMMER: Vrať toaletní papír!
LISTER: Počkat!
KRYTON: Uděláme většinu záchodků bezpapírových!
LISTER: A, a, a, ale já ten toaleťák potřebuju, každej aršík! Muj jídelníček je bohatej na vlákninu, karí a pivo!
KRYTON: Úspory budou závratné – dostaneme refundaci od zásobovacího a peníze převedeme do zdravotního fondu. Pokud jde o rozpočet na zásoby, jen přesouváme peníze. Je to zcela průhledné. Hned se do toho dám.
RIMMER: Skvělý plán!
LISTER: Mizernej plán!
Přichází KO.
KOCOUR: Chlapi, mám pro vás otázku – jak nejlíp voznámit špatnou zprávu?
KRYTON: Řeknete všem, aby se posadili a varujete je, že máte špatnou zprávu.
KOCOUR: A jak se při tom tváříš?
KRYTON: Vážně, pane. Vlídně, ale vážně.
KOCOUR: Ehm, vlídně, ale vážně. To jsem si myslel. Já to věděl! (odchází pryč) Díky, brácho. (vrátí se zpět s vážným výrazem ve tváři) Chlapi, radši si sedněte, mám špatnou zprávu.
LISTER: Co? O co jde? Co se stalo?
RIMMER: Jde o mě? Je to o mně, ne?
KRYTON: Zase mě vymění, že, pane?
KOCOUR: A když už všichni sedí, řeknu něco jako “Mám špatnou zprávu”, jo?
KRYTON: Správně pane.
KOCOUR: A teď ta špatná zpráva – ale udělám to jako při šarádě.
LI, KRYTON a RIMMER s údivem: Při šarádě?
KRYTON: Myslí hru šarády, pane.
KOCOUR: No, kolik srandy si tu užijem? Žádnou! Takovou skvělou příležitost nesmíme propást! Takže, jdeme na to! Nezapomeňte – vopravdická bomba! (Začne gestikulovat)
LISTER a RIMMER: Dvě slova. Velká díra.
RIMMER: Díra, díra. Černá díra. Vcucne nás černá díra, chameleonský mutant. Obří smrtící červ.
LISTER: Něco je s Kochanskou. Chytla zákeřnej virus. Rimmer má ten virus. Já mám zákeřnej virus.
LISTER a RIMMER: Zombie! Zombíci! (začnou křičet jeden přes druhého)
KRYTON: Vymění mě! Viďte, pane! Nikdo mě nemá rád! Lidi si stěžovali na tvar mé hlavy!
LISTER a RIMMER: Smrtící červ. Obří smrtící červ!
RIMMER: Míří přímo na nás!
LISTER: Nabourá. Něco nabourá.
KRYTON: Něco nabourá.
RIMMER: Míří přímo na nás! Vsadil bych – degradujou mě!
LISTER: Žena, žena. Menší. Malá žena.
LISTER (asi i někdo další): Malý muž. Chlap. Muž. Pošťák! Poštovní modul! Dorazil poštovní modul!
RIMMER: Dorazil poštovní modul. Něco se mu stalo.
LISTER: Dorazil poštovní a –
KRYTON: Něco zlého.
LISTER: Naboural. Poštovní modul naboural.
RIMMER: Smrtícího červa!
LISTER: Proměnil se v sako!
RIMMER: Vylezl z něj smrtící červ!
LISTER: Se smrtícim červem to nemá co dělat! Co máš furt s tim červem?
RIMMER: Tvoje šatstvo!
KRYTON: Vaše šatstvo. Cestovní modul dorazil a naboural do vašeho šatstva!
KOCOUR: Jó! Trefil ses!
RIMMER: Tvoje šatstvo viselo na šňůře a poštovní modul do něj naboural? Jak to můžou být dvě slova?
KOCOUR: Protože jsem při tom řek: Tý vado!
RIMMER: Víš, kdybych teď měl smrtícího červa, nacpu ti ho do toho tvýho blbýho chřtánu!
LISTER: Notak, pošta je tady, nemračte se! Pošta ze Země! (zvedá se a odchází, ostatní se pomalu přidávají) Smrtící červ!
RIMMER: Dvě slova!
KOCOUR rozhodí nechápavě rukama.

KRYTON nese velký pytel plný pošty na ubikaci, kde už se RIMMER a LISTER přehrabují hromadou pošty, a vysype ho k ostatním dopisům.
KRYTON: To je poslední, pánové. (odkráčí)
RIMMER: Museli jsme už přebrat kolem tisícovky dopisů! Jeden dopis z domova, nic víc si nepřeju. Jen jeden umrněnej dopis!
LISTER: Hele, vo padesát litrů, že první dopis je můj!
RIMMER: Proč bereš všechno jako závody? Proč nemůžeme sedět a třídit poštu jako dva vyzrálí dospělí? Místo, abychom se chovali jako školáci, co se musí o všechno sázet? (chvilku se přebírá dopisy) Ano, mám jeden! Arnold Rimmer – muž, mýtus, legenda! Rimmsy, Rimmsy! (rozbaluje obálku) Pan Populární s velkým P! Nic ho nezastaví! Tady to je!
LISTER: Vod koho to je?
RIMMER: Pokuta za parkování. I tak dobrý. Je to dopis. Něco ke čtení na moji adresu. Jedna nula, Rimmsy!
LISTER: Je to, no že by, to neni možný! Ale je! Plichta! Velkej comeback! Tenhle hoch neví, co znamená slovo porážka! JÓ!
RIMMER: Tak povídej, kdo ti píše?
LISTER: Hayley Summersová. Proboha, Hayley Summersová! Hayley Summersová!
RIMMER: Takže je asi od Hayley Summersové?
LISTER: S Hayley Summersovou jsem chodil. To jsem chtěl bejt rockovej bůh. Kde jsem selhával technicky jsem to kompenzoval kraválem. Teda, když jsem hrál, zvonilo lidem v uších.
RIMMER: Jak dlouho?
LISTER: To už nepřešlo. Jak to jednou měli, bylo to na furt. Tak jsem do toho pral.
RIMMER: A kde ses s ní seznámil? Na koncertě?
LISTER: Dělala v bance, kde jsem byl v mínusu. Dali jsme se do řeči a badabum, badabiš, badabá.
RIMMER: Áhá, a nechala tě, viď?
LISTER: Ne, vlastně mě nenechala Nabídli jí vysněnou práci na Calistu, nemohla to vodmítnout. Byla jediná, vo kterou jsem stál, co mě nenechala. Ten čas, co jsme byli spolu, byl fakt havaj. Celou sobotu jsme čuměli na nulovou gravitaci s kari v posteli. Vod ní jsem poprvé slyšel “Pravý vořechový, to je pravý vořechový”, řikala. “To je pravý vořechový. To karí je pravý vořechový.” A krčila nos, takle (předvádí), když něco vyprávěla. Né, bylo to fakt roztomilý.
RIMMER: A vyprávěl jsi kamarádům o pravým vořechovým a o tom krčení nosu a nezjistil jsi, že najednou emigrují nebo předstírají smrt?
LISTER (čichá k dopisu): Pořád to voní po jejím parfému. Ale ani to nechci číst, bude se mi zase stejskat.
RIMMER: Já to přečtu. (vezme LISTERovi dopis, rozbalí ho a před čtením si odkašle) Milý Dave, snad ti nevadí, že ti píšu, ale musím hrát fér.
LISTER: Hrát fér?
RIMMER: Jistě to byl chlap. Vždyť jsi říkal, že miluje nulovou gravitaci a karí. Tutově to byl chlap. Měla velké nohy? Když jste tančili foxtrot (předvádí tanec), neříkal sis, proč se holí?
LISTER: Hele, řekni mi tu férovku!
RIMMER: Pane jo!
LISTER: Co?
RIMMER: To snad né!
LISTER: A co?
RIMMER: Nevím, zda se smát, či smát. Dave, nevím, jak ti to mám říct, ale jsem těhotná. Podle doktora sedm týdnů.
LISTER: Těhotná? Počkej, mám v hlavě galimatyáš. Chceš říct, že lítám tři miliony let ve vesmíru a vona čeká moje dítě?
RIMMER: Ber to tak, že jsi ve finále.
LISTER: Cože? Jak to myslíš? Kdo je ten soupeř? S kym hraju?
RIMMER: Blablablablablabla, nevím jestli je to tvoje, nebo Royovo. Chtěla jsem, abys to věděl.
LISTER: Roy? (nevědoucí výraz se změní ve vědoucí znechucený) Áh, Roy né! Né tenhle Roy! To, jako že spala s Royem? Kdo je táta – já nebo von?
RIMMER: Neví, jde na test DNA.
LISTER: Na beton mi napsala ještě jednou, aby mi oznámila výsledek. Pomoz mi ten dopis najít. Potřebujeme ho. Žlutá vobálka, žlutá vobálka! (začne se horečně přehrabovat hromadou dopisů)

Boční detail na Trpaslíka.
LISTER přichází k automatu s hromádkou dopisů v ruce.
LISTER: Ahoj, čtyřiatřicítko. Mám zrovna pauzu. Kafe, prosim.
34: Á, najednou po mně něco chceš, viď?
LISTER: Jó, kafe.
34: Nedělej hloupého, Dave. Slyšela jsem, co se dělo.
LISTER: Dělo?
34: U výdejní mašiny 23. Myslel sis, že se to nedozvím, viď?
LISTER: Co?
34: Těch nápojů a čokoládových tyčinek, co jsi ode mě dostal a zároveň jsi popíjel její nápoje a cpal jejími čokoládovými tyčinkami, viď? Nebo ne?
LISTER: Byla prostě blíž!
34: Je to šunťácká mašina! To se ti líbí, Dave? Šunťačky?
LISTER: Vypadáte všechny stejně!
34: Ó!
LISTER: Hele, moh bych dostat kafe?
34: Kafe došlo.
LISTER: Tak si dám čaj.
34: Čaj není.
LISTER: Koktejl?
34: Musím se podívat. Lituju, koktejly taky nejsou.
LISTER: Víš co? Tak já pudu někam jinam. Nejseš tu jediná výdejní mašina.
34: Jen si jdi. Asi to tak bude nejlepší.
LISTER: Taky, že jdu!
34: Dobře.
LISTER: Fájn!
34: Mně to vyhovuje.
LISTER: Tak jo, já jdu.
34: No, chybět mi nebudeš.
LISTER: Ještě něco – vo nic nejde, ale ten tvuj čaj je vážně břečka. A víš, jak jsem řikal, že tvoje mexický křupky s chilli papričkama jsou vostrý? Tak to jsem lhal.
34: Nemůžu uvěřit, že jsi to řekl!
LISTER: Jo, řek!
34: Ááááh!

KRYTON tlačí chodbou vozík plný toaletního papíru. Tam a zase zpátky.

RIMMER sedí v řídící místnosti, přichází KRYTON.
RIMMER: Jak to dopadlo s medicompem?
KRYTON: Ten dar přijal, pane.
RIMMER: A co za to?
KRYTON: Poděkování.
RIMMER: To je všechno?
KRYTON: Podle mě tohle dělá pořád. Přelstí nic netušící úplatkáře, aby je přiměl dát peníze do fondu.
RIMMER: To je nehoráznost! Copak nemá žádnou morálku?
KRYTON: Opakoval, že to potvrzení ohledně zameškané služby vám dá jedině v případě, že byste byl nemocný nebo si vzal ošetřovačku na člena posádky.
RIMMER: Lister! Posttraumatický stres. Stýská se mu po lidech. Máčí si sušenky v akváriu. Úplně vykolejený.
KRYTON: Což lze posuzovat spíš jako výstřednost, než nemoc, pane. Jestli chcete na svoji obhajobu využít pana Listera, bude to asi chtít něco víc.
RIMMER: Hmmm, výbuch šílenství, provázený slintáním a pěnou od úst dnes do půlnoci. To by nemělo být těžké.

LISTER se na ubikaci dál prohrabuje poštou, vchází KOCOUR, z ledničky si bere láhev mléka.
KOCOUR: Čau, brácho. Bystroň mi říkal, co se stalo! Jdu tě zkontrolovat. Tak, kdo je teda ten Roy? (sedá si ke stolu)
LISTER: Dělal s ní v bance. Při počítání peněz vždycky používal strojek na zvlhčování prstů. Děsná guma. (tváří se znechuceně)
KOCOUR: Moh bych ti dát jednu radu? Nemysli na to, jak jsou spolu. Posuň se dál.
LISTER: Jasně.
KOCOUR: Myšlenky na to, jak jsou spolu, si vůbec nepouštěj do hlavy.
LISTER: Jó, jasně.
KOCOUR: Všechny ty procházky v parku, slíbávání dešťovejch kapek z nosu a tak… Na to vůbec nemysli!
LISTER: Zbožňoval jsem její nos. Krčila ho, když něco vyprávěla.
KOCOUR: A nenech se svíst k úvahám, jestli na něj krčila tak úžasně roztomile, jako ho krčila na tebe. Protože lze čekat, že jo.
LISTER: Myslíš?
KOCOUR: A ještě něco: ne, abys dumal o všech těch nočních šichtách, co vždycky dělala, protože bejt to já, tak bych si řikal: “Sakra, banka zavírá v pět!”
LISTER: Jó, pořád chodila na noční šichty. Dohlídnout na dodávku neodcizitelnejch propisek. (vstává a bere si z lednice pivo) Nebo kvůli aktualizaci provazů na zábranách usměrňujících frontu. Nebo se nešťastnou náhodou zamkla na víkend v trezoru. Věčně to dělala. (KOCOUR zakroutí hlavou). Snad si nemyslíš, že byla s tim Royem? (vrátí se zpět ke stolu)
KOCOUR: Celou tu dobu.
LISTER: To mě nikdy nenapadlo!
KOCOUR: Ale hlavně – pusť to už z hlavy!
LISTER: Už se mi to vykouřilo.
KOCOUR: Mysli na něco jinýho.
LISTER: Já myslim na něco jinýho!
KOCOUR: Bezva! (Chvilka ticha) Protože jak začneš myslet na to, kolik hodin jsi tvrdnul doma a zabíjel čas, zatímco ona byla na všech čtyřech pokrytá penězma a jeho strojek na navlhčování prstu makal přesčas, tak se z toho zcvokneš. (LISTER už se drží za spánky v zoufalé snaze dostat ten obrázek z hlavy) Teď, když máš v hlavě ten obrázek, bude fakt těžký se ho zbavit. Co to děláš?
LISTER: Co asi myslíš?
KOCOUR: Řikal jsem ti, ať na to nemyslíš!
LISTER: To se ti lehko řekne!
KOCOUR: To se mi snad zdá! Vůbec jsi neposlouchal, co ti říkám!
KOCOUR naštvaně odejde, LISTER se dál snaží zbavit té představy.

Pohleda na Trpaslíka ve vesmíru nedaleko nějakého bílého měsíce.
KRYTON a LISTER se potkají na chodbě.
KRYTON: Pořád nic, pane?
LISTER: Víš, začínám si myslet, že další dopis nenapsala.
KRYTON: Pane, já vím, že to vyvolalo malou bouři, ale jsem si jist, že musíte žít přítomností. Máte teď nové přátele. Eh, pravda, nesou to lidé a někteří z nich jsou protivní, hloupí, banální a možná i šílení, ale to neznamená, že mají menší cenu! Musíte na minulost zapomenout a starat se o přítomnost.

LISTER jde zpátky k automatu
LISTER: Čauves!
34: Á, to jsi ty. To je trapné.
LISTER: Hele, jdu se ti vomluvit. Chci se zeptat, jestli ti to můžu nějak nvyhradit.
34: Vážně?
LISTER: Jo.
34: Á, Dave, nevím, proč se takhle hádáme. Je to tak hloupé!
LISTER: Co to teda bude? Novej nátěr? Nový kryty trysek? Co doplnit zásoby?
34: Cokoli?
LISTER: Cokoli. Jenom si řekni.
34: No, tak jestli si můžu přát cokoli, naprosto cokoli… Vždycky jsem chtěla… podívat se za roh!
LISTER: Cože? Támhle za roh, jo?
34: Já vím, že je to pošetilé, ale vždycky jsem o tom vášnivě snila! Znám to z vyprávění, ale vidět to na vlastní oči!

LISTER tlačí automat 34 chodbou.
34: Nemůžu uvěřit, že opravdu jedu! Není to romantické?
LISTER: No, nedělej si přehnaný naděje, možná to nebude tak úžasný. (dotlačí 34 na křižovatku chodeb a zastaví) Tadá!
34: Óh! Óh! Splnilo to všechny mé představy a mnohem víc! Ó, Dave, možná bychom tu mohli zůstat, ty a já! Vím, že je to bláznovství, ale mohli bychom se tu usadit! Hm? Začít nový život! Á, pošoupni mě dozadu, prosím.
LISTER se snaží automat posunout dozadu, ale ten se převrátí a on na něm přistane.
LISTER: Promiň!
34: Já věděla, že si dáš říct! Ty rošťáku! (LISTER dál leží na automatu a snaží se ho zvednout tím, že s ním poskakuje a heká u toho)
LISTER: Zvednu tě!
34: Á, Dave, Davíčku! Rošťáčku! No né! Nikdy jsem neviděla strop!
V pozadí projde RIMMER a vidí velice zajímavou scénu.
RIMMER: Rimmsy, Rimmsy, Rimmsy, ano! Koukej se kamero! Potvrzení o ošetřování! Máme to! (Zapisuje si do bloku)
Blíží se KRYTON s vozíkem toaleťáku.
KRYTON: Co mám s nimi udělat, pane? (Uvidí LISTERa, jak se pachtí na automatu) Co jsem vám říkal, pane? Já věděl, že si najdete jiný druh k trvalému soužití!
LISTER se k nim otočí: Jenom se jí snažim zvednout!
KRYTON: Myslím, že jste tu etapu už překonal, pane!

KOCOUR jde chodbou a je na něm poznat, že má značně na krajíčku velké potřeby.
KOCOUR: Blbej papír! Musí tu někde bejt! Nachodil jsem skoro tři míle! (všimne si něčeho na zemi a s obtížemi se sehne) Hele, no ne! (Šťastný zvedne několik dopisů a odejde)

KRYTON, RIMMER a LISTER sedí na ubikaci u stolu, teď už bez hromady dopisů.
KRYTON: Prohlédli jsme všechny dopisy. Nebyl tam.
LISTER: Nó, tak díky, Kryťáku.
RIMMER: Nic se neděje. Třetí techniku!
Přiřítí se KOCOUR se zoufalým výrazem a hromádkou dopisů v ruce.
KOCOUR: Tři paluby, ani jediná rolička!
LISTER si všimne, že dopis na vrchu je pro něj.
LISTER: Ten je muj! (Začne se s KOem přetahovat)
KOCOUR: Houbeles, já ho našel!
LISTER: Dej ho sem! Potřebuju ho!
KOCOUR: Musim se utřít!
LISTER souboj vyhraje a prohlíží si dopis.
KOCOUR: Vidíte, co jste nám vyvedli? To je děs! Děs, běs! (Vezme RIMMERovi jeho zápisník)
RIMMER: To je moje zvláštní hlášení!
KOCOUR: Brzo už zvlášní nebude! (Odkráčí na WC)

Pohled na Trpaslíka ve vesmíru.
LISTER sedí na gauči a kouká na dopis. Ostatní stojí bokem za ním.
LISTER: Teď mi dochází, že tohle bude vono. Vysvětluje to, proč si připadám tak prázdnej. Kdyby se mnou měla děti, tak třeba moje děti taky měly děti. Možná jsou stovky generací, co jsem zplodil. Možná jsem měl dceru, co byla doktorkou, nebo prapraprapraprapraprapraprapravnuka, co byl hvězdou nulový gravitace! Ať se teď stane se mnou, co chce, cejtim, že jsem něčim přispěl. Že jsem někdo. Bože, snad je to moje. Protože vím, že s ní, jako matkou, by to byly ty nejlepší děti, jaký by mohly bejt, protože – byla to senzační ženská. A rčitě by byla ještě senzačnější máma. Á, držte mi palce. (vyndá dopis z obálky) Ta mizerná coura! (olízne si prsty a nazačuje použití vlhčítka na prsty)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Comments are closed.