05. 10. 2017 | Hildegarde Lanstromová
Pohled na Trpaslíka částečně zespodu.
LISTER vchází do řídící místnosti, v ruce má dvě piva, ale uvidí cosi na panelu a hned volá KRYTONa interkomem.
LISTER: Krytone, to jsem já, jseš tam?
KRYTON: Ano, pane. Jsem tady, slyším vás. Přepínám.
LISTER: Na malym monitoru 2 něco je. Divnej tvar, fakt vobrovský, co to je?
KRYTON: To je váš kebab, pane. Jak jste si přál, Přepínám.
LISTER (užasle, zároveň bere kebab do ruky – ten ja zabalený v papíru): Co – tohle je kebab? (Podívá se dovniř) Tyjo, je děsně velkej. Je to monstrum!
KRYTON: Velké kuřecí döner kombo, salát, chilli omáčka. Přepínám.
LISTER zatím kebab rozbalí úplně: Bezva, jdu na steč.
KRYTON: Hodně štěstí, pane.
LISTER se snaží najít místo, kde by se mohl do kebabu zakousknout, po chvilce se mu to podaří, ale spousta omáčky mu vyteče do panelu. Ten párkrát zajiskří a pak začne hořet. V místnosti se spustí poplach. LISTER ale nelení a uhasí požár pivem a další omáčkou z kebabu. Vypadlé maso si pak naláduje zpátky do kebabu a posadí se s nohama nahoře. Zase se velkou chutí zakousne do svého monstra. Na monitoru se objeví oznámení, že byly nalezeny další formy života nedaleko lodi.
LISTER (položí kebab na panel): Co? Ty vado!
LISTER začne datlit do klávesnice.
Přijde RIMMER: Co to tu páchne? Vypukl tady požár?
LISTER (s klidem, dál se věnuje monitoru): Jenom malej, uhasil jsem ho pivem.
RIMMER: Ježiši, Listere, to je hrůza!
LISTER: Nepanikař, mám eště jedno!
RIMMER: V řídícím centru nesmíš jíst a ani popíjet! Zdravotní a bezpečnostní protokol 121.
LISTER: Koho zajímá zdraví a bezpečnost? Na tomhle měsící je život 200 kiláků na východ. Mrkneme na to.
RIMMER: Listere, všechn tyto protokoly mají svůj účel. Chrání posádku.
LISTER: A jakou? Původní posádku? Všichni zahynuli, pamatuješ?
RIMMER: Přesně.
LISTER: Kvůli tobě!
RIMMER: Přesně.
LISTER: Když jsi neutěsnil tepelnej štít a únik radice je spálil na škvarek.
RIMMER: Přesně. Z toho důvodu byly všechny tyto protokoly aktualizovány. Protože, konec konců, kdo nesl skutečnou vinu na té nehodě – člověk, nebo systém?
LISTER: Člověk.
RIMMER: Byl to tedy člověk?
LISTER: To byl, jo.
RIMMER: Nebo to byl systém?
LISTER: Byl to člověk, rozhodně člověk.
RIMMER: Nebo to byl systém?
LISTER: Člověk!
RIMMER: Systém, který dovolil technikovi opravovat tepelný štít bez řádného výcviku, či know-how. Systém, který od té doby kompletně předělala moje maličkost, aby se taková nehoda už neopakovala.
LISTER: Éh, takže chceš říct, že sis vzal cenný ponaučení z vyhubení posádky a v důsledku toho jsi upravil bezpečnostní předspisy a vytvořil jsi bezpečnější prostředí pro posádku, kterou jsi vyhubil?
RIMMER: Klidně se posmívej. Tak, jako tak, máme nové předpisy, a to znamená, že vyplníš formulář zprávy o nehodě kvůli tomu ohni.
LISTER: Co?
RIMMER: A pak ji odevzdáš na Útvaru pro posuzování zpráv o nehodách k rukám bezpečnostního inspektora.
LISTER: A kdo to, do kosmu, má bejt?
RIMMER (s neskrývanou radostí): Já!
RIMMER vytáhne zpod panelu trochu silnější eurodesky plné papírů a mrskne je před LISTERa.
LISTER: Žádný blbý formuláře vyplňovat nebudu. Jdu se mrknout na ten měsíc.
RIMMER: Když to zasklíš, může někdo přijít k úrazu.
LISTER: Jo, ty, jestli nezavřeš kušnu!
LISTER vezme desky do ruky a počítá stránky. Pak se otočí na RIMMERa.
LISTER: Tak počkat, má to dvacet stran!
RIMMER (s úslužnou poklonou): Další části ti pošlu později.
Chodba, KOCOUR poskakuje kolem s knihou v ruce, jako by chtěl zabít nějaký otravný hmyz. Přijíždí ale KRYTON s laboratorním stolkem, kde má mikroskop a spoustu všech laboratorních hejblátek.
KRYTON: Ponocujete, pane?
KOCOUR (pořád se ohlíží po své oběti): Jsem na lovu. Chci sejmout (naznačí činnost knihou) toho pitomýho vesmírnýho mola. Ten hajzlík mě vždycky převeze.
KRYTON: No, taky mají IQ 2, pane.
KOCOUR: Jednu chvíli je tady a druhou fuč, já se z něj zvencnu! Co děláš ty?
KRYTON: Provádím testy na krystalech, které jsem extrahoval z kvantové tyče, pane. Jako vedlejší schopnost umění transportovat svoji hostitelskou loď má tyč kuriozní schopnost synchronicity.
KOCOUR: To je divný. Když jsem spal, zdál se mi sen, že děláš něco bláznivýho s krystalama.
KOCOUR + KRYTON (postupně jsou čím dál vylekanější): Jaká podivná náhoda! Ne! Řekli jsme to oba najednou! A tohle! Co se to děje? Proč říkáme všechno zároveň? Patrně jen náhoda.
Na konci oba šokem povyskočí a naznačí, že budou radši mlčet. KRYTON pak vezme pinzetu a přenese krystal do jiné nádobky.
KRYTON: Tím se to asi spravilo.
KOCOUR: Ta rourka způsobila, že jsme mluvili naráz?
KRYTON: Pochybuji, pane.
KOCOUR + KRYTON: Patrně jen náhoda. (Oba se opět leknou)
KOCOUR (vyděšeně): Óóó, co – co se to, sakra, děje?
KRYTON: Zdá se, že krystaly alespoň dočasně vybudily naši psychiku a my se tak stali náchylnější k náhodě. Píše se o tom ve fascinující knize od vědce Arthura Koestlera. Jmenuje se Kořeny náhody.
KOCOUR pomalu vykuleně zvedne knihu, kterou má v ruce – je to přesně ta, o které KRYTON mluví.
KOCOUR: Tady je! Neni to divný?
KRYTON: Koestler říká, že se náhoda častěji přihodí lidem ve stavu vypjatých emocí, protože emoce potlačí vědomí a zároveň posílí nevědomí.
KOCOUR: Takže, pokaždý, když jsme spolu a rozrušený, zažijem pravděpodobně tuhletu náhodu.
KRYTON: Pouze dočasně, pane.
Pak se oba podívají směrem, kde se zrovna ozývají zvuky vesmírného mola: Vesmírný mol!!
Pohled na trpaslíka ve vesmíru.
KRYTON vchází na LISTERovu ubikaci, před sebou stále tlačí laboratorní vozík.
KRYTON: Pane, vskutku fascinující události na – (Začne se rozhlížet kolem, protože LISTER tam není) Pane Listere?
Pak vezme ze spodku vozíku pár šanonů s nápisem JMC a uvidí LISTERa skrze okýnko, jak se vznáší ve skafandru a mává na něj, aby mu šel otevřít. Postupně ale taky mizí ze záběru.
LISTER: Krytone! Krytone, otevři dveře, zapomněl jsem klíč! Otevři dveře, pusť mě dovnitř!
KRYTON pak vyběhne, aby LISTERa pustil. Jakmile je LISTER bezpečně v lodi, KRYTON spustí.
KRYTON: Pane, co jste, u všech kvarků, dělal venku?
LISTER: Dobejval se dovnitř, nebylo to poznat? Od jednoho skauta přišla zpráva o známkách života. Byl jsem to s Kosmikem vočíhnout.
KRYTON: To už je za 10 let druhý měsíc se známkami života. Netušil jsem, že je v téhle končině vesmíru tak živo.
LISTER: Jó, je tady blázinec. Člověk nemá chvilku klidu. Jmenujou se BUCHOvé – Biologicky Upravený CHroupači Odpadu. Stvořili je na Zemi, aby pojídali smetí. Jejich trávicí soustava si poradí s usazeninama, bahnem i splaškama. Jsou furt v lihu a svym dechem by mohli pískovat fasády.
KRYTON: To vám moc přeju, pane! Konečně máte příležitost najít si nové kamarády.
LISTER: Sondoval jsem, jestli nevědi o Kochanský.
KRYTON: A věděli?
LISTER: Né, neviděli ji. Celej večer jsme chlastali whisku a hráli poker. Kažopádně –
KRYTON (skočí mu do řeči): Mimochodem, pane, proč jste byl venku s jetpackem?!
LISTER: Nech mě domluvit. Jak jsem řikal –
KRYTON: Kde je Kosmik?
LISTER: Jak jsem řikal – seděli jsme kolem –
KRYTON: Pane, vy jste Kosmika prohrál v kartách?
LISTER: Zkazil jsi mi pointu! Nedívej se na mě takhle. Má to i svoje klady.
KRYTON: Své klady? A jaké asi? V čem jsou ty klady?
LISTER: Prohrál jsem i Rimmera. Vyzvednou si ho v pátek.
KRYTON: To je zítra! Pane, co si, proboha, počneme?
LISTER: Já vim, čtyřiadvacet hodin, to bude horší, než bejt dítětem na Štědrej večer. Nó, tak jó, klídek. Zejtra se tam vrátim a nějak ho vyreklamuju. Kosmika taky.
KRYTON: Ještě k panu Rimmerovi – prosil mě, abych vám dal tohle (podává mu šanony) – jde o zprávu o nehodě. Máte to vyplnit.
LISTER vezme desky a hodí je do přechodové komory: Díky, Kryťáku! Dobrou!
KRYTON pak šanonům zamává, jak letí vesmírem…
KRYTON je v LISTERově ubikaci a suší lžíce – průduchem ze… sedací části svého těla. Do ubikace vchází RIMMER a s podivem se dívá na KRYTONa.
KRYTON: Jen suším příbory, pane. Svým tepelným fukárkem.
RIMMER: Krytone, kde je Lister? Viděls ho?
KRYTON: Myslím, že by mohl být v řídícím centru. Měl už příležitost, aby s vámi promluvil?
RIMMER: Proč?
KRYTON: Ale nic, to já jen tak.
RIMMER: Nevíš, jestli už vyplnil ten stoh bezpečnostních formulářů?
KRYTON: Asi bude potřebovat další várku. Víte, došlo k drobné nehodě u přechodové komory a ta lejstra nešťastnou náhodou vcucnul vesmír.
RIMMER: Další nehoda? To musí vyplnit dva štosy formulářů Zprávy o nehodě. Dojdu pro ty lejstra.
KRYTON: Ehh, vlastně to nehoda tak docela nebyla…
RIMMER: Chceš říct, že je spláchnul do vesmíru?
KRYTON: Tak bych to zrovna nenazval, pane, eh –
RIMMER: Dodržel bezpečnostní předpisy? Vyplnil formulář pro Odhad rizika nehody komory než se otevřela?
KRYTON: To mohlo být opominuto, pane.
RIMMER: To na něj čeká další štos formulářů. Nevím, jeslti jich mám dost.
RIMMER odejde, KRYTON dokončí svoji sušící odyseu.
RIMMER nese velkou bednu se šanony k přechodové komoře, před níž bednu zanechá. Na sklo dveří nalepí desky s protokolem č. 46.
RIMMER: Splachovat bezpečnostní zprávy do vesmíru. To mu tedy neprojde…
LISTER sedí v řídící místnosti, něco datlí do klávesnice. Na sobě má župan a velký šátek kolem krku. Přichází RIMMER.
LISTER: Musí existovat ňáký řešení.
RIMMER: Zrovna jsem mluvil s Krytonem a řekl mi, cos provedl.
LISTER: Fakt?
RIMMER: A musím říct, že jsem zklamaný, ale ani trochu překvapený.
LISTER: Jo? Neseš to teda líp, než jsem čekal.
RIMMER: Nic od lidí nečekej a nikdy tě nezklamou.
LISTER: Rovnou ti řikám, že mě to děsně mrzí. Nekecám.
RIMMER: Nemrzí tě to.
LISTER: Jasně, že mrzí! Celou noc si s tim lámu hlavu. Nemůžu spát.
RIMMER: Myslíš to vážně?
LISTER: No jasně, že jo! (Postaví se) To, co jsem udělal, bylo nemístný, ničemný a přes čáru!
RIMMER: Pane jo!
LISTER: A rád bych ti řek, že dám všechno do cajku. Hned zejtra ráno. Slibuju.
RIMMER (radostně praští do židle): Konečně! Po všech těch letech, kdy jsem tloukl hlavou do zdi a snažil se z tebe udělat člověka na úrovni, který se pyšní všedností a bezvýznamností se konečně blýsklo na časy! Listy, něco ti řeknu – teď ses konečně proměnil ve třetího technika automatů o jakém jsem snil!
RIMMER vezme zpod stolu další fascikl formulářů a praští je LISTERovi přímo do náruče.
LISTER: Co to je?
RIMMER: Formuláře Zprávy o nehodě.
LISTER (znechuceně fascikl hodí na řídící panel a sedne si zpátky): Nemám čas na to, abych se s nima patlal!
RIMMER: Cože?
LISTER: No, musim vybruslit z tý bryndy, do který jsem se dostal!
RIMMER: Cože?! Jaké bryndy?
LISTER: Zaviněný karbanem v BUCHama.
Vchází KRYTON a KOCOUR.
RIMMER: Karban s BUCHy… Tys hrál karban s BUCHy? S těmi splaškožřouty? Listere, říkal jsem ti snad tisíckrát – když hraješ s gaunery, je jen jeden poražený!
KOCOUR: V tomhle případě jsou dva.
RIMMER: Kdo je ten druhý?
KOCOUR: Chlápek tvý vejšky a zbarvení, co nosí tvoje jméno.
KRYTON: Pan Lister vás vsadil v pokeru a bohužel vám musím oznámit, že vás prohrál.
KOCOUR: Všechny nás to moc mrzí. Až na mě, jeho a jeho (ukazuje postupně na sebe, KRYTONa a LISTERa).
LISTER (na KOCOURa): Hele, a to nám má jako pomoct?
KOCOUR: Hele, nejsem tu od toho abych pomáhal. Přečti si moje CíVíčko. Ne-hel-fne. Ne-smej-čí. A s čím-ko-li sou-lo-ží.
RIMMER (s šokovaným výrazem): Tys mě prohrál v pokeru? Jako bych byl nějaká věc, kterou můžeš… prohrát v pokeru?
LISTER: Chtěl jsem vyhrát zpátky Kosmika, nebylo nic jinýho, vo co by stáli.
RIMMER (ke KRYTONovi): Bože, rozjeď motory na plné obrátky, utečeme jim! Až jim dojde, že nás nemůžou chytit, vzdají to.
KRYTON a KOCOUR začnou rozjíždět loď.
LISTER (pomalu vstává ze židle a rozepíná si župan): Eh, nemůžeme jim utýct.
RIMMER: Proč ne?
LISTER si sundá krycí župan a šátek – na sobě má ukázkový kulobuch – supermoderní výbušné spodky s pojistkou v podobě límce na krku.
KOCOUR: Týjoo! Šikézní kaťata!
KRYTON: To je tříselní rozbuška, pane.
KOCOUR: Jéééé, to teda jó! Holky z toho vybuchnou nadšením!
LISTER: Když tu sekyru nevyrovnám a nedoručim Rimmera do půlnoci, rozmetá tenhle vynález moje nádobíčko po cely hlubokym vesmíru.
KOCOUR: No a co? Stejně ho nepoužíváš.
KRYTON: Zkusil jste si to sundat, pane?
LISTER: Když se v tom budu vrtat, bouchne to. Po straně to má nápis K I K S.
KRYTON: KIKS.
LISTER: Asi to bude výrobce, ale nemůžu ho vypátrat.
RIMMER: Rád bych řekl, že z toho nemám žádnou radost. Ne, ani trochu mě to netěší. Ne, počkat, to si tedy vymýšlím. Cítím se jako v sedmém nebi.
KRYTON: možná vám to uniklo, pane, ale jestli rozbuška vybuchne a zabije pane Listera, loď automaticky vypne vaši holografickou projekční jednotku. Když zhyne pan Lister, zahynete s ním. Jste spolu jaksi propojeni.
KOCOUR: Jako my dva.
KOCOUR + KRYTON: Jaká náhoda!
KRYTON: Něco mě napadá, pane, Tato technologie je příliš vyspělá na to, co by svedli BUCHOvé. Sice mají za ušima, ale je to primitivní a nekultivovaná rasa.
LISTER (zamyšleně): To nás možná zachrání.
Modrý skrček letí z Trpaslíka na měsíc, přistává v horách, kde je u tábora vidět zaparkovaný Kosmik. Pak se ocitáme ve stanu, kde sedí tři BUCHOvé – vypadají tak trochu jako Listerovi příbuzní z manželčiny strany.
BUCH: Dóbra-bóka smin-de! Ha-ha-ha!
KRYTON: Říká: Tak ty se vracíš s mojí výhrou! Hahaha!
LISTER: A podle naší domluvy deaktivujete toho vejcovraha, jo?
BUCH (ukazují na Rimmera, který se snaží vypadat co nejvíc dementně): Ju-te-fin?
KRYTON: To je ten hologram?
LISTER: To je von, ale jak vidíte, tak je starej, vomšelej a uplně na nic.
KRYTON: Skom-da-lá um-alá čeralá-rád mangalá drógo!
LISTER: Místo něj vám přivážim tohle.
KRYTON: Voala ragumo-choj.
LISTER: Bájnou Lžíci osudu. (LISTER otevře futrál na housle, va víku je přilepená lžíce) Ten, kdo tuto lžíci má, vládne nadevším. Žádný předmět nemá takovou moc.
KRYTON: Rambalá skum-dulů mi-hale jo ladne tralalá modroló.
BUCH: Kenys-lá se tú mó?
KRYTON: Říká: Pokud ta lžíce vládne nadevším proč ji chcete vyměnit?
LISTER se trochu zadrhne a začne se vymlouvat
LISTER: Ehm… už ji… vlastně… ani nepoužíváme. To je… dobrá otázka!
BUCH: Chceme radši tu zelenou loď a sexy světelného muže s dívčíma nohama. Co jsou tak dlouhé a k nakousnutí.
KOCOUR (vyděšeně): Mluví jako my!
BUCH: Lapó maru-gó milé. Z vaší internátní školy Bilan-garoo.
LISTER (ke KRYTONovi): Co, von chodil do internátní školy?
KRYTON: Ne, pane. Snědl někoho z naší internátní školy. Přinutil ho, aby ho naučil jazyk, a pak ho celého zbaštil.
BUCH: Takže, jestli je libo, můžem si zahrát karty, a třeba vyhraješ svůj hologram a svoji zelenou loď zpátky. A nebo možná prohraješ. A když ano, vezmeme si tvého droida i tvého navoněného a blištivého přítele. (Zlomyslný smích)
RIMMER: Podívejte, nemáme co ztratit. Pojďme hrát.
KOCOUR + KRYTON: Nemám z toho dobrej pocit.
LISTER: Tentokrát vyhraju, Kryťáku.
KRYTON: Pane, zase je to past. Nechápete to? Nejsou to prosťáčci, jsou stejně chytří jako vy nebo já.
LISTER: Hele, minule to bylo vo fous, jenom jsem dělal dusno.
KOCOUR: Dusil ses. Vždycky se dusíš. Ten tlak nezvládáš.
LISTER: Jestli se bude někdo dusit, tak voni (ukáže na BUCHy, kteří žvýkají nějaké kabely)
KOCOUR + KRYTON: Budou se dusit?
LISTER: Jo, právě, že voni!
KOCOUR + KRYTON: Nebudou se dusit
BUCHové začnou kašlat a dusit se.
RIMMER: Dusí se.
LISTER: Neduste se! Jak se to sundává?! (Drží se za tříselní rozbušku) Neumírejte! Jak se ta věc sundává??!!!
BUCHové se dál dusí.
LISTER: Co řiká, Krytone?
KRYTON: Hovoří za smrtelného dušení, těžko se to překládá, když vás nikdo neškrtí.
LISTER: Nééé, neumírej! Neumírej!
Všichni tři BUCHové padnou mrtví vzad, nožičky hezky nahoře, jak kohoutek v oboře.
LISTER: Ááááááááááááááááááááhh! Jediný tvorové, co mě mohli zachránit, a teď exli! Co teď budu dělat?
Pohled na tábor BUCHů zhora.
Kluci sedí kolem stolku, LISTER má v ruce knihu zmíněnou na začátku.
LISTER (ke KRYTONovi a KOCOURovi): Tak, aby bylo jasno – vy jste se spolu nějak kvantově zapletli?
KOCOUR + KRYTON: Přesně.
LISTER: A tim jste je zabili?
KRYTON: No, došlo by k tomu tak jako tak. Ale se zjitřenými emocemi jsme si byli více vědomi synchronicity.
LISTER: A, to je fuk. Co budu teď dělat? (Opět se chytá za rozbušku ve snaze se jí zbavit)
KRYTON: Snad bychom mohli využít nově nabyté schopnosti.
KOCOUR: Jak?!
KRYTON: Koestler napsal, že silné emocinální stavy bývají hybateli náhody.
RIMMER: Znamená to tedy, že vás dva musíme rozrušit.
KRYTON: Přesně tak.
KOCOUR: Chcete mě rozrušit? To je těžší, než si myslíte. Slyšeli jste někdy výraz “S kočičím klidem”? Hm? Nás hned tak něco nerozhodí.
LISTER vezme nůžky a ustřihne KOCOURovi cop.
LISTER (ukazuje ustřižený cop KOCOURovi): Prvního stadia bylo dosaženo. Co uděláme teď?
KOCOUR je značně rozrušený z toho, že mu někdo sebral část jeho chlouby.
Najednou se zapne stará minitelevize, která už v místnosti byla. V obraze je muž a žena, film vypadá jako z první poloviny 20. století.
RIMMER: Kdo ji zapnul?
MUŽ: Je v nebezpečí, že?
ŽENA: Ach, miláčku, nemůžeme mu pomoci?
MUŽ: Musí se dostat na stanici, to je jeho jediná šánce.
ŽENA: Ale zbývá tak málo času!
LISTER: Stanice?
KRYTON: Možná vesmírná stanice?
KOCOUR bere do ruky knihu o náhodě.
MUŽ: Teď už je to na něm. Osud má (dramaticky se podívá jakoby k nebi, žena se k němu přidá) vepsaný ve hvězdách.
KOCOUR: Hvězdy maj možná co dělat s ní (ukáže na knihu, kterou má v ruce)
KRYTON: To je zase ta knížka.
KOCOUR + KRYTON: Ani to nechci vyslovit!
LISTER (ukazuje nůžkami na obálku knihy): Koukejte, hvězdy!
RIMMER: A čísla! 2, 5, 2, 3, 1, 1 (na dominu na obálce knihy)
KOCOUR + KRYTON: To vypadá na vesmírné souřadnice!
RIMMER: To už je vážně na palici.
KOCOUR + KRYTON: To je K I K S – je to vesmírná stanice.
LISTER: Možná bylo to zařízení vyrobený na tý vesmírný stanici a skončilo na tomhle měsíci. Naťukáme ty čísla do Navicompu a uvidíme, kam nás zavede.
Modrý skrček letí ke zmíněné stanici. Pak se ocitáme v kokpitu Skrčka.
KOCOUR: Co je to za místo?
KRYTON: To je Kosmický Institut pro Klamné Soudy, pane. Zkráceně KIKS.
RIMMER: A ty klamné soudy – co to je?
KRYTON: K většině vědeckých objevů dojde tak, že se dvě teorie, původně zavržené jako chybné, zkombinují v jednu správnou. Dvoušroubovice DNA byla objevena přesně takhle.
RIMMER: Čím se zabývali?
KRYTON: Specializovali se na pomýlenost.
LISTER: Pomýlenost?
KRYTON: Personál si vybírali dle toho, jak se umějí plést, a dle schopnosti nesprávné analýzy a vadného úsudku.
KOCOUR (k RIMMERovi): Moh bys tam excelovat!
KRYTON: Všichni byli neobyčejně dobří v důsledném páchání různých chyb. Pracovala tam řada rozhodčích, televizních kritiků a počasářů, kteří se pak přeškolili na vědu, aby mohli vyvíjet nové, mimořádně zcestné teorie, které se následně zkombinují a vytvoří vskutku geniální dílo.
KOCOUR: Fungovalo to?
KRYTON: Ne. Ukázalo se, že ten projekt je chybný. Zakladatel KIKSu byl tak zklíčený, že se pokusil o sebevraždu. Přirozeně se nezdařila a on žil pak dál až do devadesátky.
Posádka už je ve výtahu stanice. Na zdi je nápis “Chápeme, že osobní prostor je prioritou a proto se omlouváme za vytvoření tak malého výtahu”. Výtah ale až tak malý nevypadá…
LISTER: Heleďte, víme, že to zařízení vyrobili tady. Klíč k záhadě, jak se ho zbavit, je někde tady.
KRYTON má v ruce něco co je buď hrozně chytrá krabička, nebo nový model psychoscanu.
KRYTON: Přihlašuju se do pořítače. Ó, zajímavé.
RIMMER: Zdá se, že ve stázi je nějaká forma života. Můžeme ji požádat o radu. Nejvyšší patro!
LISTER: Stisk jsem nejvyšší patro, jaktože jedeme dolu? Stiknu dolu. (stiskne tlačítko na panelu, výtah se rozjede opačným směrem)
KOCOUR: Teď jedeme nahoru!
KRYTON: Všechno je tady špatně!
RIMMER: Nemohu s tebou souhlasit.
KRYTON: Ujišťuji vás, že se nemýlím.
RIMMER: Né, tady se mně líbí. Cítím se tu velmi příjemně. Ta vůně, atmosféra… je to jako… doma.
Výtah dorazí do správného podlaží. Když vystoupí, objeví se velké kovové dveře s otočným uzávěrem – něco jako v ponorce.
LISTER: Stázový kabiny jsou vevnitř. Jak se tam dostanem?
KOCOUR: Škoda, že ne neumíme procházet zdí.
KRYTON: Vlastně jeden z nás ano – pan Rimmer, když se přepne na měkké světlo.
RIMMER: Až budu vevnitř, přepnu se na tvrdé světlo.
KRYTON: Pravděpodobně tam bude knoflík na otevření dveří zevnitř.
LISTER: To je fuk. Hlavně to urychlete, zahřejvá se to. Budu mít vařený vejce.
RIMMER: Za chvíli to asi vybuchne. Jdu tam.
RIMMER se elegantně přepne na měkké světlo – při tom se změní i barva jeho uniformy na vínovou. Pak projde dveřmi.
KRYTON: Slyšíte mě, pane? Přepínám vás.
KRYTON pomačká pár knoflíků na ovladači, který očividně funguje i jako vysílačka. Pak ho podá LISTERovi.
RIMMER: Tvrdé světlo zpět. Přepínám.
LISTER: Vidíš něco?
RIMMER: Oči si zvykají. Jdu chodbou. Počkat – stázové kabiny. Řady kabin.
LISTER: Máš něco?
RIMMER: V jedné kabině svítí větlo. Ať je to, co chce, je to živé. Podle záznamů žena ve věku jednatřiceti let.
LISTER: Kochanská je žena! Kochanský je jednatřicet! Je to Kochanská?
RIMMER: Ať je to, kdo chce, je to bruneta – výška 165.
LISTER: Kochanská je bruneta a měří 165! Je to Kochanská?
RIMMER: Zahajuji deaktivaci stázového boxu. Získávám identifikační údaje. Dejte mi dvě minuty.
LISTER: Á, to nebude vona. to nebude vona. To bude někdo jinej. Já vim, že ne. Ani vteřinu jsem si nepomyslel, že bych si myslel, že je to vona, protože vim, že neni. Vim to.
KOCOUR: Co když je?
LISTER: Že by byla? Že to má co dělat s těma náhodama?
KOCOUR + KRYTON: Mohlo by! (Leknou se) Óóh!
Začnou se otevírat dveře, kterými RIMMER prošel.
KOCOUR: Dveře se otevírají!
KRYTON: A je to tady!
LISTER: Neni to Kochanská, neni to Kochanská…
RIMMER vychází zpoza dveří.
RIMMER: Pánové, profesorka Edgingtonová. Ředitelka institutu KIKS a vynálezkyně tříselní rozbušky.
Ve dveřích se objeví orangutan, jde k LISTERovi a plácne ho… po rozkroku, který mu pak očuchá.
LISTER: Tak to tutáč neni Kochanská, šla mi po rokzkroku.
Skrček dovezl všechny na Trpaslíka, už jsou dokonce na ubikaci, LISTER studuje dvě A4 s nákresy a popisky ženského těla apod.
KRYTON: Vskutku fascinující. Pracovala na výzkumném programu v oboru evoluce a pokusila se vyvinout druh, který by byl na evolučním žebříčku o stupínek výš.
Během KRYTONova proslovu se díváme na orangutanku/profesroku, jak si pohrává s krabicí a hromádkou papíru.
KRYTON: Profesorka, přirozeně coby nadaná KIKSpertka, experiment úplně zvrtala.
RIMMER: Takže to vzala nesprávnou evoluční odbočkou a proměnila se v opici?
KOCOUR: Mohla zastavit a zeptat se na cestu.
Orangutanka zatím utrhne jedno z madel v ubikaci, to si při tom i lehce zajiskří. Zřejmě to ale nemá na funkci lodě vliv.
LISTER: Heleďte, i když mě tenhle pokec docela baví, nepomůže mi zbavit se tohohle kulobuchu.
KRYTON: Myslím, že ano, pane. Právě tímhle přístrojem provedla profesorka Edgingtonová tu operaci. Takže, když jí vyvineme zpátky do její lidské podoby, možná nám pomůže. Už jsem si prostudoval manuál – vypadá to jednoduše. Udivuje mě, že to tak popletla.
Opice si zatím nasadí krabici na hlavu.
Všichni se teď přesunuli na chodbu, přístroj na evoluci mají na podstavci, opice/profesorka stojí kousek od nich, tentokrát v klidu.
LISTER: Dělej, zapni to!
KRYTON: Zapínám, pane. Mačkám Zrušit. Mód Evoluce nastaven.
Z přístroje se začne linout paprsek podobný vzdáleně tomu, který se objevil 8. řadě, když přecházeli do zrcadlového vesmíru. Opice chvilku hýká, pak se změní v profesorku, která ovšem postrádá veškeré oblečení (to asi evoluce nedodala). Všcichni na ni zírají, chvilku jim trvá, než najdou slova. Jen KRYTON se dál věnuje přístroji a nijak ho to neoslňuje.
LISTER: Do kosmu! Je to ženská!
RIMMER: Do kosmu, je nahá!
KOCOUR (zasněně): Taky je nahá. Zmínil se o tom už někdo?
KRYTON (přestane se věnovat přístroji a podívá se na profesroku): Je nahá? Aha, nevšiml jsem si. Hned donesu prostěradlo.
KRYTON se otočí a míří pryč.
RIMMER: Žádný spěch, Krytone. Pamatuj na protokol 175 – zákaz běhání po chodbách. Dej si načas. Jdi opatrně. Na výtah zapomeň, Krytone, ber schody. Po jednom. (K profesorce) Bude pryč jen pár minut.
LISTER si během RIMMERova proslovu sundá bundu a dá jí profesorce.
RIMMER: Co to děláš, Listere?
Vzdálený pohled na Trpaslíka ve vesmíru.
KRYTON vchází s proferoskou do ubikace. Ta už má na sobě suknni, bílý plášť a brýle – ty jsou ale vzhůru nohama, i tak však vypadají impozantně. A bohužel není bruneta – je blond.
KRYTON: Dovolte, abych vám představil posádku, profesorko Edgingtonová.
PROFESORKA E.: Ach, prosím, říkejte mi Ireno. Nebo proferosko E.
KRYTON: Aha. Tohle je pan Rimmer
PROFESORKA E.: Pan Rimmer? Cítím, že je mezi námi zvláštní pouto. Vždycky mě přitahovali zamlklý odvážní muži
RIMMER se zatváří značně samolibě: To jsem přesně já. Nejspíš teď celé hodiny nepromluvím, neb se vzdálím a budu mlčky konat něco odvážného. Chachacha (ten smích je upřímný).
PROFESORKA E. se také zasměje.
PROFESORKA E.: Jaká nádherná noclehárna. Je naprosto kouzelná.
KOCOUR se nevěřícně rozhlédne: Kouzelná?
PROFESORKA E. uvidí LISTERovu kytaru: Ó, kdo hraje na trumpetu?
LISTER: Trumpeta? To je futrál na kytaru.
PROFESORKA E.: Hraje tu někdo?
LISTER: Jo, já hraju.
PROFESORKA E.: Určitě jste naprosto geniální.
LISTER (ke KRYTONovi): Já myslel, že se má ve všem mejlit, Krytone.
KRYTON: Přejdeme k našemu problému (ukáže na LISTERův náhrdelník)
LISTER: Jo, jo – můžete mě zbavit tohohle?
PROFESORKA E. se zamyšleně zašklebí.
Nacházíme se v řídící místnosti, LISTER a KRYTON sedí za klávesnicí, ostatní stojí za nimi.
KRYTON: Tady to je.
LISTER: To je diagram.
RIMMER: Pět symbolů. Musíme je vypnout ve správném pořadí.
Na obrazovkách se objeví seznam pěti řeckých písmen.
KOCOUR: Co se stane, když se sekneme?
PROFESORKA E.: Vůbec nic, je to zcela bezpečné.
LISTER: Proboha!
RIMMER: Hele, jestli vybouchneš, nebude to tady!
LISTER: Jo, protokol 121 – Zákaz explodovat v řídícím centru.
KRYTON: Pane, bylo by lepší, kdybyste stál v chodbě.
LISTER: Nezvorej to, spoléhám na tebe, Krytone. A nevěř jí ani slovo.
LISTER vstane a odejde do chodby. RIMMER nabídne profesroce E. LISTERovu místo, ta se posadí. LISTER zatím dojde do chodby.
KRYTON: Alfa, beta, gama, delta, théta. Tak, madam, co vypneme nejdříve?
PROFESORKA E.: Betu.
RIMMER: Takže betu.
KRYTON už chce něco zmáčknout, když v tom –
PROFESORKA E.: Ne! Alfu. Ne, betu. Betu nebo alfu nebo deltu. Ne, určitě je to delta. Delta nebo gama.
RIMMER: Jediné, co profesorka E. nezmínila, je théta.
KRYTON: První – jdeme na to, pane. théta.
Stiskne thétu – na monitorech se objeví, že je to správně.
PROFESORKA E.: Další: Gama. Rozhodně gama, věřte mi.
KRYTON: Nějaké další možnosti?
PROFESORKA E.: Ne. (Zamyslí se) Ne, gama. Rozhodně gama. Prostě gama. Jsem si jistá, že gama nebo možná beta nebo alfa.
KRYTON: Další, pane. Zadávám – delta.
Dle monitoru je to správná volba.
RIMMER: Další – alfa, beta nebo gama?
PROFESORKA E.: Beta, nebo gama nebo beta.
KRYTON: Alfa!
LISTER už je značně nervozní.
KRYTON: Ještě dva pane a už to bude!
LISTER: Ještě dva?! Už teď mám v botách potopu!
KRYTON: Profesorko?
PROFESORKA E.: Říkejte mi Ireno, jako všichni.
KRYTON: Další drát – gama nebo beta, madam?
PROFESORKA E.: Beta. Rozhodně beta. Tentokrát si to nerozmyslím. Beta.
KRYTON: Beta.
RIMMER: Dobře, je to gama, zmačkni ji.
KOCOUR + KRYTON: Tak počkat. Není to divné? Nechá si říat Ireno a má přezdívku profesorka E. Udělejte z toho přesmyčku a máte ironi-e. Ironie. Nebylo by ironické, kdyby profesorka, známá tím, že se plete, nakonec měla něco správně?
RIMMER: Co budeme dělat?
LISTER: Dej ji tam, zmáčkni betu! Udělej, co řekla.
Všichni jsou značně nervozní, LISTERovi už ale tikají poslední vteřiny na časovači. KRYTON naštěstí stihne zmáčknout betu včas a LISTER je vysvobozen. Pořádně si taky oddechne, když vejcovrah spadne dolů.
Opět se prolétáme kolem Trpaslíka.
PROFESORKA E. a RIMMER se procházejí chodbou, zrovna jdou kolem přechodové komory.
PROFESORKA E.: Ach, Arnolde, jsi vše, po čem u muže toužím – laskavý, chytrý, nezištný.
RIMMER: Nezapoměň úžasný.
PROFESORKA E.: Na něco se tě zeptám – myslíš, že by byla chyba, kdybychom se milovali hned první společný večer?
RIMMER se zatváří lehce vyděšeně, pak se jeho výraz změní v zasněnost.
RIMMER: Okamžiček. Víš, Ireno, po úvaze – a hodně jsem o tom přemýšlel – domnívám se, že ne. Vlastně si myslím, že by to bylo fajn, tip ťop a boží.
LISTER vyskočí ve skafandru z komory.
LISTER: Čauves.
RIMMER (na Irenu): Pojď.
Irena se rozejde, ale zakopne o bednu s formuláři, kterou tu RIMMER prve odložil pro LISTERa. Irena vletí do komory, která se zavře. Oba na ni s LISTERem křičí, ať na nic nesahá, ale jako správná KIKSpertka stiskne právě ten jediný knoflík, který jí vymrští do vesmíru. LISTER pak vezme bednu s formuláři, strčí ji RIMMERovi a s přátelskou rukou na rameni se zeptá: Máš pero?