20. 10. 2017 | Pan Filuta

Křemíkové nebe, nebo peklo?

Dvanáctá řada pokračuje snad nejočekávanější epizodou, která nese název Siliconia. Mluví se o ní už dlouho, už v květnu 2015 na conu Dimension Jump Doug Naylor zmínil námět tohoto dílu, když oznamoval natočení 11. a 12. řady. Od té doby uplynulo dva a půl roku, kdy fanoušci na různých internetových fórech spekulovali, o čem asi epizoda bude. Teď jsme se jí končeně dočkali. Ale stojí to opravdu za to?

Přestože je Siliconia založena hlavně na silném příběhu, začíná poměrně dlouhou částí plnou jen konverzačního humoru spojeného s jedním velmi vtipným odkazem na 10. sérii. Nejdříve nám ale ukáže chudáka Krytona, který nic nestíhá a všichni po něm chtějí spoustu věcí. Vtipné to sice je, ale poněkud samozřejmé v epizodě, ve které nás čeká celá flotila androidů bojujících za osvobození. Co trochu nechápu, je okamžik, kdy Kryton odšroubovává monitor (pomineme fakt, že nejspíš šroubuje naprosto špatnou část), aby se Lister dozvěděl, co obrazovka hlásí. Podle všeho se to totiž dozví až o nějakou tu chvíli později interkomem. Tím zmiňovaným odkazem a hlavním pilířem humoru úvodní části je Listerova kytara, která od epizody Otcové a synové poletuje vesmírem, protože jí tam Lister sám spláchnul (no jo, výchova). Teď se ten kus dřeva, který leze všem na nervy, vrací k Červenému trpaslíku, což vyvolá nemalé pozdvižení. Kocour volá linku bezpečí, Rimmer přemýšlí o odebrání uší a Kryton je štěstím bez sebe, že udělá Listerovi radost. Dokonce dojde i na zmínku staré klasiky, písně Óhm (kdo by ji neznal). Celý ten humbuk kolem kytary by ale asi za moc nestál, kdyby skvělé hlášky nebyly doprovázené perfektními CGI efekty. Když se kytara přibližuje k lodi, vypadá zprvu jako nepřátelská loď, což v kombinaci s tajuplnou hudbou vyvolá u většiny diváků zmatek ukončený záchvatem smíchu (mě nevyjímaje 😆 ).

Je taky skvělé vidět, že Kryton se v nabourávání svého programu zase posunul trochu dál, což samozřejmě štve Rimmera, který tak pomalu, ale jistě, ztrácí zbytky jediného člena posádky, který ho aspoň občas v něčem poslechne.

Celý tento odlehčený začátek je však vystřídán docela hororovou částí, kdy Kosmika vtáhne neznámá loď a všichni kromě Krytona jsou následně zajati partičkou bláznivých androidů. Samozřejmě ani tady se neobejdeme bez humoru. Škoda, že akronym pro Mechanoidí intergalaktickou liberální frontu byl vyžvaněn dávno před odvysíláním epizody, jinak by zkratka MILF (internetová zkratka pro Mother I’d Like to Fuck) vzbudila další explozi smíchu. Mimochodem, on ten nápad nemá Doug Naylor asi úplně z vlastní hlavy :-D: Moro Islamic Liberation Front (MILF)

Samozřejmě vrcholem celé epizody je změna posádky v androidy. Je úžasná a nechybí vtípky o Kocourově mozku (jestli se to tak dá nazvat) nebo zmínka Asimovova 1. zákona robotiky. Je to poprvé, kdy ho někdo v Červeném trpaslíkovi přímo zmiňuje, i když nepřímo na něj bylo odkazováno mnohokrát.
V tělech androidů naši hoši úplně září. Na promo fotografiích sice nevypadali dvakrát dobře v androidí kůži, ale opak je pravdou. Když navíc dostanou úkoly, které musí vykonat jako „trest“ za zotročení Krytona, je o zábavu postaráno. Lister musí dělat sendviče, Rimmer vytírat podlahy a Kocour žehlit košile. Je dost zajímavé, jak byly tyto tresty rozděleny, protože nikdy předtím jsme neviděli, že by Kocour po Krytonovi něco chtěl.

V robotích tělech však mizí původní osobnosti jednotlivých členů posádky a stávají se z nich droidi každým coulem. Asi nikoho nepřekvapí, že Chris Barrie, který se dříve živil jako imitátor a dokáže nasimulovat mnoho hlasů, předvedl dokonalou napodobeninu Krytona. Nikdo však nečekal nic takového od Dannyho John-Julese, nebo Craiga Charlese. Jejich imitace sice za hvězdným Chrisem, který na každém druhém conu předvádí hlasy všech členů posádky, poněkud pokulhávají, ale i tak jsou vtipné. Zajímavé je také pozorovat, jak se projevují neverbálně. Lister se snad chová úplně stejně jako v lidském těle, což se shoduje s tím, že mu nejdéle ze všech zůstává jeho původní osobnost. Rimmer pohybem a držením těla připomíná legendárního C3P0 ze Star Wars a Kocour chodí trochu jako jeho druhé já, Dwayne Dibley.

Myšlenka Siliconie, jakožto obdoby křemíkového nebe, taky není k zahození. Jména, která na lodi novým členům dávají, dokazují asi jen to, že jim došla fantazie – nejhůř z nám známých dopadl asi chudák Kadidlo. Psychoterapie naopak nádherně zparodovala skupinové terapie – ať už změnou v trojúhelník důvěry nebo poznámkou o bezdrátovém propojení. Mimochodem – všimněte si, že všichni, kdo nemluví nebo nejsou čelem k záběru, mají černé brýle, zřejmě se šetřilo časem – ono namaskovat mechanoida kolem očí není zrovna pětiminutovou záležitostí.

K závěru se příběh stane temnější než by bylo na sitcom dobré, když Lister prchá před jednotkou droidů, zatímco Kryton přísahá věrnost MILFu. Konverzace mezi nimi je pak dalším posunem ve vztahu mezi Listerem a Krytonem jako v epizodě Kamila, což je hezké vidět po tolika letech.

Snad jediným momentem, který by mohl epizodu zkazit, je zase konec. Tentokrát je schématem deus ex machina, kdy se náhle zjeví Siliconia, updatovací stanice společnosti DivaDroid a všichni dostanou softwarový update. Je to sice dost jednoduché, ale na druhou stranu to je asi nejlepší možný konec.

Za zmínku ještě stojí několik dalších věcí:
Od začátku září nás média masírují tím, že se ve 12. řadě objeví hvězda seriálu The Inbetweeners, James Buckley, který dokonce udělal s představiteli hlavních rolí rozhovor. V samotné epizodě má ale asi dvě věty a víc času na obrazovce má i Listerova kytara. Jak by řekl Shakespeare: Mnoho povyku pro nic.
Ve dvanácté řadě se už objevily dvě hostující lokace a musím uznat, že jak v předchozí epizodě, tak zde, jsou udělané výborně. Scéna androidího souboje se natáčela v továrně v Sunbury, kde se natáčela také roku 1990 epizoda Spravedlnost. Je vidět posun od minulé řady, kdy se na obrazovce objevovaly mírně poupravené stejné kulisy.
A na závěr (už tradiční) pochvala pro Howarda Goodalla, který odvádí opravdu skvělou práci a jeho hudba tvoří úžasnou atmosféru celého dílu.

Celkově je Siliconia opravdu dobrou epizodou. Je ještě lepší než předchozí díl Cured a neztratí se ani ve srovnání s originálními díly Červeného trpaslíka, mezi které se svou úrovní může hrdě zařadit.

HODNOCENÍ:
7,5 pračky Whirpool, značka vítězů

 

 

1 komentář

  1. Miroslav Štetina
    30.10.2017 21:31

    Chápu že každý má právo na svuj názor ale 7,5 pračky Whirlpool? Šak ty prvé 2 díle 12 série bila zívárna. Já sem sa asi moseu dzívat na neco inší. 11 séria je o moc lepší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *