Představa těžařské lodi, která tři miliony let tiše pluje hlubokým vesmírem, zatímco čeká na pokles radiace, je fascinující, ale z hlediska fyzikální reality téměř nemožná. I když Červený trpaslík disponuje vodíkovým pohonem (ram scoop), který by teoreticky mohl fungovat věčně, jeho jednotlivé součásti rozhodně nesmrtelné nejsou.
Zde je podrobný rozbor toho, proč by tato loď v reálném vesmíru pravděpodobně nepřežila ani první tisíciletí:
1. Konstrukce „pracovního koně“
Červený trpaslík není Vesmírná loď Enterprise; je to komerční těžební loď ovládaná civilisty a „modrými límečky“. Jako taková nebyla postavena tak, aby vydržela miliony let, a zdroje naznačují, že už před samotným únikem radiace byla loď za svým zenitem a měla na tachometru víc mil, než je zdrávo.
2. Vnější vlivy a degradace materiálu
V hlubokém vesmíru sice chybí atmosféra a oxidační činidla, ale loď je vystavena jiným drsným silám:
Radiace a sluneční vítr: I mimo sluneční soustavu by loď čelila energetickým částicím, rentgenovému a ultrafialovému záření z každé hvězdy, kolem které by proletěla. Jakýkoli antikorozní nátěr by se nakonec rozpadl a červená barva by zcela vybledla.
Tepelné namáhání: Struktura lodi by musela odolávat extrémním teplotním výkyvům od 93 °C do -28 °C. Neustálé roztahování a smršťování materiálu by vedlo k mechanickému namáhání a masivní únavě materiálu.
Mikrometeority: Neustálé bombardování prachem a mikrometeority by postupně narušovalo trup lodi.
3. Vnitřní koroze a selhání systémů
Největším problémem by paradoxně mohl být vnitřek lodi. Pokud by počítač Holly nevypustil z lodi dýchatelný vzduch, přítomnost kyslíku by způsobila oxidaci a rezivění vnitřních prostor.
Elektrické rozvody: Kabeláž a citlivé počítačové systémy by nepřežily tři miliony let bez degradace. Světla by přestala svítit a dveře by pravděpodobně nadobro zarezly.
Pohyblivé části: Bez neustálé údržby a mazání by veškeré mechanické systémy selhaly během prvních století.
4. Limity automatické údržby
I s pomocí Hollyho a robíků by byla loď odsouzena k zániku. I kdyby robotická údržba dokázala těžit suroviny z asteroidů v útrobách lodi a kanibalizovat nepoužívané sekce, propast času dlouhá 3 miliony let by nakonec zvítězila. Veškeré materiálové inovace a nanotechnologické opravy by byly postupně poraženy opotřebením.
Verdikt: Realita vs. Seriál
Podle materiální reality by se Červený trpaslík během milionů let proměnil v těžce poškozenou, pokřivenou masu kovu a asteroidů, která by se v ničem nepodobala funkční lodi. Odborníci odhadují, že loď by nepřežila ani 1 000 let, natož tři miliony.
To, že Lister po probuzení našel loď v relativně provozuschopném stavu, je tedy čistým vítězstvím komediálního žánru nad fyzikálními zákony – a jak známo, v komedii je „levné“ a nepravděpodobné řešení často tím nejlepším.
Článek vychází z videa The Mining Ship Red Dwarf: can it survive three million years?
Zajímalo by vás něco dalšího? Dejte nám vědět na našem Discord serveru, kde komunita fanoušků průběžně analyzuje každý detail seriálu a fandomu!